Italský fyzik Enrico Fermi pracoval pro Američany na projektu, jehož cílem bylo ovládnout štěpnou reakci atomů. Fermiho pokusný reaktor se v té době nacházel pod tribunami chicagského sportovního stadionu Stagg Field.

Provizorní zařízení bylo složeno z řady grafitových bloků, které obsahovaly zásobníky s uranem. Podobně jako v pozdějších reaktorech se do grafitových bloků zasouvaly tyče vyrobené z kadmia. Jejich vysouváním se štěpná reakce zvyšovala, zasunutím se naopak výkon reaktoru snížil.

Zařízení bylo velice nebezpečné, místo krytu reaktoru z betonu, bylo zakryto pouze dřevěným bedněním. Povědomí o zhoubném záření bylo v té době totiž minimální.

Nebezpečný experiment

Po poledni začalo všech přibližně padesát osob, které byly u reaktoru přítomny, s napětím sledovat, jak se začaly povytahovat tyče z grafitu a reaktor přecházel do kritického stavu. Následně Fermi nařídil opětovné zasunutí tyčí a štěpná reakce se zastavila.

Všem v místnosti se ulevilo. Nutno říci, že veškeré poznatky do té doby byly spíše teoretické a pokud by se reakci nepodařilo zastavit, došlo by ke katastrofě. Po dokončení experimentu informovali vědci pomocí šifrovaného hovoru armádní příslušníky.

Štěpné reakce atomů si poprvé všimli chemici z Německa Otto Hahn a Fritzem Strassmann u izotopu uranu 235. Jejich objev však do použitelné formy dotáhl až Fermi, který se stal tím, kdo otevřel cestu lidstvu do nového jaderného věku. Během této doby byl jeho experiment využit jak pro stavbu jaderných zbraní, tak pro výrobu elektrické energie. Obě tato odvětví provázela celá řada vážných incidentů a havárií, díky kterým každý národ pochopil, že síla atomu je obrovská a může být velice nebezpečná.