Nedávno vytvořená počítačová simulace, zkoumající rizika při více než milionu možných dopadů asteroidů, ukázala velice zajímavé výsledky.

V jednom z extrémních scénářů například skála o rozměrech 200 metrů dopadla rychlostí 20 km/s na Londýn. Jak ukázala simulace, dopad takového asteroidu, by usmrtil více než 8 milionů lidí. Více než dvě třetiny úmrtí by byla způsobena pouze rázovou vlnou a vzdušnými proudy.

Ve zprávě, kterou zveřejnil vědec Clemens Rumpf v jednom odborném časopise stojí, že simulace prokázala minimálně 60 procentní podíl vzdušných proudů a rázových vln na celkovém počtu všech úmrtí. Například vlny Tsunami, které byly dlouhou dobu považovány za nejničivější jev provázející dopad asteroidu, by podle nové studie zavinily pouhých 5% úmrtí.

„Asteroidy takových velikostí sice nejsou každodenní záležitostí, ale o to ničivější mohou být. Rázové vlny, obrovské změny tlaku v atmosféře a žár, mohou způsobit dokonce i asteroidy které explodují již v atmosféře,“ uvedl ve své vědecké zprávě Rumpf z University of Southampon v Anglii.

Předchozí studie tohoto typu obvykle přistupovaly ke každému provázejícímu jevu samostatně. Rumpf s jeho týmem však poprvé shromáždili statistiky škod na lidské populaci, všech provázejících jevů při dopadu současně.

K posouzení vlivu jednotlivých jevů na celkový počet úmrtí, bylo potřeba pracovat s mapou hustoty lidského osídlení a složitými výpočty energií, které se při dopadu asteroidu na Zemi uvolňují.

Ničivá síla z oblohy

Zatímco největší simulovaný dopad asteroidu měl na svědomí neuvěřitelných 117 milionů zabitých lidí, tak více než polovina simulací s velikostí tělesa do 60 metrů a nízkou hustotou obyvatelstva v místě dopadu, nezpůsobila žádné ztráty na lidských životech. Skály o menší šířce dokonce ani nedosáhly zemského povrchu, přesto však jejich exploze v atmosféře může být smrtelná. Rázové vlny a změny tlaku vyvolané explozí, mohou člověku totiž například roztrhat vnitřní orgány.

Ničivé vlny Tsunami se staly dominantními zabijáky v oblasti dopadů poblíž, nebo přímo do vodních ploch, přesto byl jejich vliv v komplexním měřítku poměrně zanedbatelný. Tsunami totiž oproti jiným jevům, poměrně rychle ztrácí svoji energii při průchodu oceánem. Ostatní průvodní jevy, jako je zemětřesení a úlomky skal, způsobily méně než 2% celkových úmrtí.

„Pro představu je však potřeba říci, že smrtelné dopady asteroidu jsou stále velice vzácné,“ uvedl také Rumpf. Většina těles bombardujících Zemi je spálena a rozptýlena již v atmosféře. Větší meteority o velikosti kolem 20 metrů, mohou rozsvítit oblohu a způsobit větší majetkové škody. Příkladem může být těleso, které dopadlo v roce 2013 v Rusku u města Čeljabinsk. Takový dopad se na Zemi objeví v intervalu přibližně jednou za sto let.

Dopad většího asteroidu může však být natolik zkázonosný, že vědci z obav stále skenují oblohu pomocí automatizovaných dalekohledů, které lokalizují potencionální kolize. Specializovaná oddělení se dokonce zabývají vývojem metod k odklonění asteroidu z kolizní dráhy. Jednou z těchto metod je například zásah tělesa nukleárním výbuchem, který ho ve vzduchoprázdnu může vychýlit.

Nový výzkum by v krizové situaci mohl pomoci nalézt nejlepší opatření lidstva proti hrozícímu nebezpečí z vesmíru. „Pokud by se například ukázalo, že hrozící náraz v předpokládané oblasti dopadu způsobí největší zkázu vlivem rázové vlny, tak krizové týmy mohou zavčasu řešit ochranu populace v krytech,“ tvrdí Rumpf.

Taková rozhodnutí však budou v budoucnu vyžadovat více informací o skladbách a strukturách samotných asteroidů, říká Lindley Johnson, který slouží jako planetární obranný důstojník pro NASA ve Washingtonu DC. Tyto vlastnosti totiž také částečně určují potenciální devastaci asteroidu.

Z výzkumu naštěstí vyplývá, že existuje jen velmi málo potencionálních událostí, které by dokázaly způsobit vymření části populace a měly vliv na pozemský život globálního charakteru. Ve skutečnosti je totiž pravděpodobnost dopadu do míst, která jsou populačními centry, velice mizivá.