Písně největších mořských savců mohou být podle českého vědce Václava Kuny využity k měření oceánské kůry. Zobrazování oceánské kůry pomocí zvuků, které vydávají kytovci, může být podle vědce využito jako alternativa k běžným měřením, která narušují mořský žiovt v oblasti.

Vědci v rámci nové vědecké práce studovali záznamy různých zemětřesení z rozsáhlé sítě 54 seismických přístrojů, které jsou rozmístěné na dně oceánu podél zlomu, který se nachází přibližně 150 kilometrů západně od státu Oregon na západním pobřeží USA. Vědci si všimli, že seismické záznamy obsahovaly velké množství signálů, které prozrazovaly přítomnost velryb.

Zpěv vytváří ozvěnu

Autoři studie také zjistili, že každý velrybí zpěv zanechává v oceánu ozvěnu, která vzniká, když se zvuková vlna odrazí od mořského dna. Právě tyto záznamy lze podle vědce použít pro měření oceánské kůry, kterou tvoří měkký sediment, který leží na silné vrstvě vyvřelých hornin zvaných gabery. 

Zvuky, které velryby vydávají, lze navíc použít jako zdroj dalších geofyzikálních a geologických průzkumů. Pokud se v oblasti kytovci vyskytují, může být jejich zpěv pro vědce alternativou, protože běžné průzkumy využívají vysokotlakých přístrojů, které ve vodě vytvářejí akustický signál. Kromě toho, že je tato metoda velice drahá, způsobuje i problémy v mořské fauně.

Majestátní tvor

Kuna zkoumal konkrétně zvukové vlny plejtváka myšoka, který je zřejmě druhým největším a jedním z nejrychlejších kytovců na světě. Dosahuje délky téměř 27 metrů a hmotnosti 45 až 75 tun. V historických záznamech však existuje také zmínka o plejtvákovi, který váží více než 100 tun. Dále čtěte: (Kolik neobjevených tvorů se ukrývá v oceánu? Vědci mají konečně jasno).