Výskyt kočky divoké byl ještě v 18. století na území Čech velice běžný a tato kočkovitá šelma byla často lovena kvůli kvalitní kožešině. Poslední zdokumentovaný výskyt kočky divoké na našem území se datuje do roku 1914. Jednalo se však o jedince, který pocházel z lidského chovu a předpokládá se, že ve volné přírodě byla vyhubena mnohem dříve.

Čechy byly přitom oblíbenou lokalitou této kočkovité šelmy, která se pravděpodobně po více než sto letech na naše území vrací. Menší populace šelem byla před lety lokalizována na hranicích se sousedním Německem a na východě přicházejí na území České republiky z populace žijící v karpatských lesích.

Genetický výzkum

Díky gentickému výzkumu mrtvého samce kočky divoké objeveného na Příbramsku se podařilo zjistit, že tento jedinec patřil k populaci koček žijících v sousedním Bavorsku. Podle vědců však není tento region spojen s pohraniční oblastí, a proto lze předpokládat, že se nejedná o náhodně zatoulaného jedince. To ostatně potvrzuje i fakt, že stejný druh kočky byl podle nálezců v oblasti objeven i vloni.

Objevena díky fotopastem

Pozorovat kočku divokou je velice obtížné, protože se podobá kočkám domácím a navíc je velice plachá. Vědci o jejím výskytu vědí také díky fotpastem, s jejichž pomocí sledují jiné tvory. Její výskyt byl v minulosti potvrzen například na pomezí Bílých Karpat, Javorníků, ale také v šumavských lesích. Podle vědců tak vše naznačuje, že se tento tvor na území Čech po více než sto letech opět vrací.

„Nález na Dobříšsku potvrzuje naše domněnky, že kočka divoká se na území Čech a Moravy po delším období vrací a nachází zde vhodný biotop,“ uvedl zoolog Martin Duľa z Hnutí Duha Olomouc a Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně. Dále čtěte: (Kolik neobjevených tvorů se ukrývá v oceánu? Vědci mají konečně jasno).