Jen některé páry se neodmyslitelně zapíšou do historie. Mezi ně patřil i Napoleon s manželkou Josefínou, kteří dodnes vzbuzují zvědavost. Dvě osobnosti, dva protiklady. Nejeden člověk by řekl, že ti dva neměli nic společného. Na jednu stranu dokázali souznít, a na druhou bylo jejich manželství odsouzeno k zániku už na počátku.

Napoleon se zamiloval do vdovy

Bonaparte se s Josefínou de Beauharnais poprvé setkal v roce 1795. Tehdy se vyrovnávala se ztrátou svého prvního manžela, generála Alexandra de Beauharnais, který našel konec pod gilotinou. 32letá Josefína však příliš nesmutnila, bez uzardění si užívala zábavu v pařížských salonech i v náručí svých milenců. Ačkoliv pocházela z aristokratických kruhů, její dluhy přebily slavné jméno. Do oka jí nakonec padl o šest let mladší Napoleon.

Jejímu kouzlu rychle podlehnul a Josefína chytila příležitost za pačesy. Po jeho boku viděla slibnou budoucnost, zejména po finanční stránce. Ve skutečnosti spolu jinak neměli moc společného. Napoleon ani zdaleka nedosahoval jejího aristokratického postavení. Naopak tento aspirující velitel Josefíně naprosto propadl a znovu a znovu opakoval, že je jediná žena, kterou kdy opravdu miloval. Nemohl snést myšlenku, že by si vzal jinou ženu, než je ona. Když Josefína nakonec souhlasila se sňatkem, bylo to především proto, aby zachovala svou světskou existenci a zajistila bezpečí svých dětí. 

Chladná odtažitost

Když Napoleon vyrážel na svá tažení, zásoboval manželku dopisy, v nichž jí vyjadřoval svou lásku. Nedočkal se však od Josefíny takových reakcí, po kterých toužil, dokonce mu odpovídala stroze, a ne na všechny dopisy.

V jednom z dopisů vyjádřil své zklamání, když mu došlo, že láska, kterou k ní cítil, není opětována. „Přijíždím do Milána, spěchám do tvého bytu, zanechal jsem všeho, abych tě viděl, objal, nebyla jsi tam. Odstěhuješ se ode mě, když přijedu, už se nestaráš o svého drahého Napoleona. Rozmar tě přiměl ho milovat, nestálost tě činí lhostejnou. Jsem zvyklý na nebezpečí, znám lék na potíže a zlo života. Neštěstí, které zažívám, je nevyčíslitelné. Měl jsem právo s tím nepočítat. Budu tu do 9. Celý svět je šťastný a váš manžel sám je velmi, velmi nešťastný.“

Vojevůdcovy city na jednu stranu zpochybňují obraz nekompromisního dobyvatele a stratéga, který se tehdy prohnal Evropou. Napoleon však nadále nehodlal dovolit, aby ho jeho city k manželce řídily. Propast mezi nimi byla stále hlubší a Josefína si náhle uvědomila, že její manželský kalkul se řítí k záhubě. Když se vrátil ze svého egyptského tažení, zdálo se, že rozvod je na spadnutí.

Částečné porozumění

Ačkoliv Napoleon nemohl od své manželky vyžadovat lásku, přesto zamýšlel zachovat jejich rodinu. Kupodivu hýčkal děti své ženy a Hortense a Eugène byli neustále středem jeho zájmů.

Služebná Josefíny popsala jejich zvláštní soužití: „Jak dojemná byla dohoda této císařské domácnosti! Císař, plný pozornosti a úcty k Josefíně, ji rád líbal na krk, na tvář, poplácal ji a nazýval ji „moje velká bestie“.“

Nevěry a rozvod

Josefína se již od počátku manželství neváhala uchýlit k nevěře. Tak jí to vyhovovalo, dokud manželovo oko nespočinulo na jiné ženě. V tu chvíli byl oheň na střeše. A když se Napoleon při tažení do Polska zamiloval do Marie Walewské, která mu porodila prvního syna, vycítila Josefína problém. Rozvod se blížil.

Přestože jejich manželství zaniklo, vztahy mezi Napoleonem a Josefínou byly poznamenány něhou a upřímným přátelstvím. Bonaparte ji často navštěvoval a vždy se staral o to, aby jí nic nechybělo, přestože ráda dělala dluhy všude, kde mohla.

I Josefína o něj pečovala a pomáhala mu s novým sňatkem s Marií-Louisou Rakouskou. Když byl Napoleon v závěru života uvězněn na Svaté Heleně, s láskou vzpomínal na Josefínu. Dá se říci, že jejich vztah byl opravdu jedinečný, ale i zvláštní. Psali jsme také: Prokletý náhrdelník: Všem nositelkám přivodil smrt a napomohl francouzské revoluci

Autorský článek, další zdroj: napoleon.org, napoleon-cologne.fr