I přes technologický pokrok a nabídku různých elektrických mlýnků, sekáčků či mixerů, je stále hmoždíř jedním z nejlepších nástrojů, který naplno rozvine chuť a vůni čerstvě drceného koření a třených bylinek.

Materiál hmoždíře

Hmoždíře se vyrábějí z nejrůznějších materiálů, od tradičních z kamene přes dřevěné, kovové až po keramické. Největší oblibu mají stále hmoždíře z kamene, mramoru, granitu nebo lávové, ve kterých se v Mexiku připravuje a zároveň servíruje tradiční avokádový pokrm guacamole. Jejich velkou výhodou je mohutnost, pevnost a přirozeně drsný povrch. Práce s nimi je mnohem pohodlnější než například s lehkými dřevěnými hmoždíři.

Ty navíc díky své savosti dlouhou dobu drží vůně, které mohou ovlivnit chuť při další přípravě v hmoždíři. Dřevěné hmoždíře jsou tedy vhodné na drcení suchých potravin. Porcelánové jsou zase hodně křehké a při silném tlučení nebo pádu mohou prasknout. Nerezové a jiné kovové hmoždíře jsou naopak sice nerozbitné, ale příliš hladké a mělnění bylinek vám příliš neusnadní. Také se snadno poškrábou.

Velikost a tvar hmoždíře

Mosazný hmoždíř, který možná máte doma po své babičce, mívá nejčastěji tvar vyššího hrnku s plochým dnem a hladkým povrchem. Také jeho tlouk, tedy palička, má většinou ploché konce. Takový hmoždíř se hodí spíše na drcení koření či léků, které z něj nevyskakují, než na přípravu pesta, to se v něm hůře míchá. Na přípravu pesta, dipů a marinád je vhodnější hmoždíř ve tvaru misky.

Pozornost věnujte i tlouku

Důležitá je i velikost tlouku, který by měl být dostatečně vysoký, abyste si při přípravě tekutých směsí neušpinili ruce a nezranili se o okraje hmoždíře. Určitě neuděláte chybu, když si pořídíte masivní hmoždíř z nějakého kamenného materiálu, jak píšeme výše, s drsnějším povrchem, širší základnou a přiměřeně velkým tloukem, který vám dobře padne do ruky. Vyzkoušet jej můžete například při přípravě lahodného ajurvédského čaje Masala ze směsi koření, který vám v tomto chladném počasí pomůže posílit imunitu. Recept naleznete zde.