Ibišky známe jako nádherně, i když krátce, kvetoucí pokojové rostliny, případně jako mohutné keře se záplavou pestrých květů v teplých krajích, kam vyjíždíme na dovolené. Jeden druh ibišku je ale pěstován ne jako rostlina dekorativní, ale užitková. Je to ibišek jedlý (Hibiscus esculentus).

Plody jsou lusky dorůstající až 15 cm délky. Když vám je v exotických zemích předloží na talíř ať už jako přílohu k masu, v salátu nebo naložené, budete nejspíš zkoumat, co je to za maličké cuketky, protože trochu tak vypadají. Podobně také chutnají – tedy vlastně nechutnají téměř nijak. Proto jsou vděčně využitelné právě v úpravě s nejrůznějšími omáčkami, nálevy nebo jako chuťově neutrální zeleninová příloha, která dá vyniknout chuti steaku nebo pečeně. Tobolky jsou křehké, jemné a navíc obsahují velké množství látek, které příznivě působí na zažívací trakt i vitaminy. Jejich energetická hodnota je minimální, je to tedy i potravina, po které se netloustne.

U nás se venku dá ibišek jedlý pěstovat jen v teplých vinorodých oblastech, i tam se mu ale lépe bude dařit ve skleníku nebo pod fólií. Zajímavou možností je pěstování na balkoně u prohřáté zdi – tam bude mít dostatek světla i tepla.

Semena ibišku jedlého jsou u nás běžně k dostání a když rostlině dáte to, co potřebuje, tedy výživnou půdu a teplé místo, případně nádobu na balkoně, překrytou obloukem z plastové fólie, dočkáte se bohaté úrody. Ibišek má asi takové nároky, jako skleníkové okurky.

Ibišek jedlý má stejně jako jeho dekorativní příbuzní nádherné květy, bude tedy na balkoně i ozdobou. Květy vykvétají postupně, plody se sklízejí brzy – pátý až šestý den po odkvětu. Rostliny jsou mohutné a květou i rodí hodně, během léta tedy budete sklízet čerstvou zeleninu pro rychlé použití i na zavaření chuťovek na zimu.

Ibišek jedlý si předpěstujte ze semen v zimě doma v květináčku, ven ho pak umístěte až v květnu. Brzy zmohutní a začne kvést a plodit.