Pěstování ačokči skýtá několik výhod. Na rozdíl od okurky například netrpí na plísňová onemocnění. Plodí dlouho až do zámrazu a z jediné rostliny sklidíte i více než sto plodů. Plody je možné konzumovat syrové, pečené i vařené.

Plodina starých Inků

Ačokča pochází z Jižní Ameriky, kde ji v Andách pěstovali staří Inkové. Pro bolivijské domorodce představovala tato plodina nejen zdroj potravy, ale i léčivku. Dodnes ji v Peru využívají k léčbě řady onemocnění. Ačokča totiž zabraňuje stárnutí buněk, používá se k léčbě onemocnění dýchacích cest, hypertenze, aterosklerózy, diabetes nebo gastrointestinálních poruch. Paprikookurky obsahují betakaroten a důležité hořčiny. Kromě toho má v sobě ačokča vitaminy C, B1 a B2. Údajně snižuje i vysoký krevní tlak a má pozitivní vliv i na hladinu cholesterolu.

Jednoduché pěstování

Výhodou této rostliny jsou také poměrně minimální nároky na pěstování. Stačí si opatřit pár semen. V našich podmínkách ačokču nejlépe předpěstujete ve fóliovníku, skleníku nebo na okenním parapetu podobně jako okurky nebo papriky. Ven ji vysaďte až v květnu, kdy pomine nebezpečí jarních mrazíků. Pokud ji nechcete předpěstovat doma, vysejte ji ven na záhon až v květnu, kdy už nebudou hrozit jarní mrazíky. Pokud žijete v bytě a chcete si pořídit alespoň malou zahrádku, dobře snáší ačokča pěstování i na balkoně.

Jelikož jde o liánu, uvítá rostlina oporu. Na druhou stranu se bez ní obejde, klidně se bude plazit po zemi. To má ale jednu nevýhodu - rostlina pak zabere zbytečně moc místa. Dařit se jí bude na jižní straně, kde je poměrně teplo během celého dne. Rostlina vyžaduje humózní, propustný substrát. Nezapomeňte plodinu přihnojovat a zalévat, protože je náročná na živiny a zálivku.

Ačokča patří mezi takové druhy zeleniny, které při minimálním úsilí poskytnou maximální užitek. Plody se sklízejí nedozrálé v době, kdy ještě nemají tvrdá semena. Lze ji pěstovat i jako okrasnou rostlinu. Její květy jsou doslova pastvou pro včely.

Široké uplatnění

Plody ačokči mají v kuchyni všestranné využití. Lze je naložit do sladkokyselého nálevu a zavařit. Nejsou sice křupavé jako klasické znojemské nakládačky, podobají se spíše sterilovaným paprikám, ale jsou moc dobré. Můžete je také připravit jako kvašáky. Ačokču lze také zapékat na mnoho způsobů nebo nadívat různými náplněmi, jako to dělají tradičně v Peru či Bolívii.

Co s velkou úrodou

Pokud se vám zadaří a urodí se vám příliš mnoho plodů, nezoufejte. Co nestihnete sníst, naložit nebo zavařit či uchovat ve formě kvašáků, můžete ještě uskladnit jinak. Ačokču lze sušit podobně jako houby. Plody nakrájejte na drobné kousky a sušte při teplotě do 40 °C. Poté je můžete využít třeba jako přísadu do zeleninových polévek nebo pod dušené maso. Před vařením byste ovšem měli sušenou ačokču na půl hodiny namočit do studené vody, kterou poté můžete použít jako základ polévky či omáčky. Nakrájenou ačokču je možné také zmrazit. O pomůckách, které usnadní přípravu kvašené zeleniny, jsme psali zde.