Podlahové vytápění se řadí spolu se stěnovým a stropním vytápěním do skupiny velkoplošného vytápění. U velkoplošného vytápění tvoří otopnou plochu obvykle některá ze stěn ohraničujících vytápěný prostor - strop, stěna či podlaha.

Velkoplošné vytápění umožňuje sdílet teplo do vytápěného prostoru převážně sáláním. Podíl tepelného toku sáláním u stropního vytápění je zhruba 80 %, u stěnového 65 % a u podlahového 55 %, přičemž konstrukční provedení otopné plochy může být různé - teplovodní nebo elektrické, akumulační nebo přímotopné.

Podlahové vytápění teplovodní

U teplovodního podlahového vytápění musíte počítat s tím, že celková tloušťka podlahy je vyšší než u třeba elektrického, což může být překážkou zejména u rekonstrukcí.

Na druhou stranu díky tomu má podlaha vyšší akumulační schopnost, což může být někdy výhodou, místnost tak rychle nevychladne. Ale zase se déle zahřívá a celý systém obtížněji reaguje na změnu požadované teploty.

Výhodou teplovodního systému je, že může být napojen obdobně jako klasické ústřední topení na jakýkoliv zdroj tepla a v budoucnu případně zaměněn za jiný. Nevýhodou je obtížnější instalace a vyšší pořizovací náklady, které jsou spojeny i s vybudováním komína, plynové přípojky, skladu paliva a podobně.

Podlahové vytápění  elektrické

Elektrické podlahové topení je investičně méně náročné, je možné je instalovat prakticky kamkoli bez ohledu na typ místnosti a podklad, umožňuje vyhřívat jen některá místa či místnosti, je pružnější, s jednoduchou a přesnou regulací.

Účinnost přeměny elektrické energie v tepelnou je téměř stoprocentní. Hlavní nevýhodou elektrického vytápění je cena elektrické energie, a tedy vyšší provozní náklady. Výši provozních nákladů však nejvíce ovlivňuje tepelná ztráta budovy. Tam, kde je malá, bude na vytápění potřeba málo energie a absolutní úspora v porovnání s jiným, levnějším druhem paliva, není vysoká, tedy návratnost investice do dražšího zařízení se prodlužuje, může být dokonce delší než životnost zařízení.

Ve vztahu ceny a pořizovacích nákladů tak klesá význam ceny a vzrůstá váha prvotní investice a udržovacích nákladů. Elektrické podlahové topení je proto vhodné pro současné energeticky úsporné novostavby, jež se svými parametry blíží nebo ještě lépe řadí do kategorie domů nízkoenergetických.

Pro starší, nezateplené objekty je možné elektrické podlahové topení doporučit pouze k lokálnímu vyhřívání podlah, například v koupelně, či k temperování podlah v kombinaci s jiným hlavním zdrojem tepla.

Vliv podlahové topení na zdraví

Kdysi existovala mezi lidmi obava, že podlahové topení má neblahý vliv na lidské zdraví. Tato obava však byla oprávněná v době, kdy se podlahové topení instalovalo do nezateplených objektů a teplota podlahy dosahovala vysokých hodnot, což při dlouhodobém pobytu skutečně mohlo vyvolávat zdravotní problémy. Při podlahovém vytápění nemá průměrná nášlapná teplota podlahy přesahovat v dlouhodobě obývaných místnostech 25 až 27 °C. 

Naopak, ze zdravotního hlediska je plusem sálavé teplo a rovnoměrné rozložení teplot v místnosti, snížení cirkulace vzduchu a víření prachu. Podlahové topení se často instaluje v koupelnách, kde se díky tomu, že mokré podlahy rychleji schnou, snižuje riziko výskytu plísní, roztočů a vzniku alergií. Suchá podlaha se také snadněji udržuje v čistotě, neboť se na ni nelepí prach. Dále čtěte: Nemusíte kupovat tablety do myčky, vyrobte si vlastní. Jsou levné, účinné a ekologické.