Americká média a bubliny sociálních sítí polarizují politickou scénu natolik, že ve finále boje o Bílý dům proti sobě stojí totálně otrlý Trump a „dědeček hříbeček“ Biden. Prvnímu jeho egocentrická otrlost umožňuje, aby po něm mediální útoky, které by málokdo jiný snesl, stékaly jako po teflonu. Druhý je tak široce konsensuální, ale i natolik bez barvy a zápachu, že může z pozice „méně výrazného ze dvou zel“ oslovit nakonec rozhodující část voličů. Prezidentskému klání tak ale bohužel chybí kandidát, který by Americe v příštích čtyřech letech mohl vrátit to, čím bývala. Přirozeně respektovanou velmocí.

Zvítězí-li Biden, zmírní napětí mezi USA a EU (nikoli však mezi USA a Čínou) a za potlesku médií také demokratický kandidát zruší podstatnou část Trumpovy daňové reformy z roku 2017. Bohatším Američanům citelně navýší daně. Velké korporace mu jistě „povinně“ zatleskají také, ale své zisky budou dále – a o to sofistikovaněji – danit k v tomu určených rájích a skrze ještě spletitější struktury než doposud, prognózuje ekonom Lukáš Kovanda.

Z vyššího daňového inkasa ovšem Biden pokryje část výdajů na dvoubilionový balík zelených opatření, zdravotnictví či dopravní infrastrukturu.

Trump by naopak rád daně dále snižoval. Pokud z takového snížení bude těžit převážně jen část veřejnosti, napjatá atmosféra v americké společnosti dále zhoustne.

Bidenova daňová reforma by svým jednoznačným zatížením bohatších mohla na druhou stranu vyvolat ochromení investiční a obecně ekonomické aktivity v zemi a zejména pokles jejího inovativního potenciálu. Hrozbou je v případě Bidenova zvolení také nadměrný růst přerozdělování, které může Spojené státy nasměrovat po vzoru Evropy na cestu ekonomické stagnace až úpadku.

Trump naopak neřeší zadlužení, které je hlubší a hlubší a představuje ve výhledu stěžejní problém, jemuž americká ekonomika čelí. Z hlediska určité „odzkoušenosti“ a „jistoty“ – ve smyslu toho, že už se ví, co čekat – představuje pro americké trhy a americkou ekonomiku nepatrně lepší volbu Trump, avšak rozdíl je opravdu jen těsný. Z Trumpova vítězství by těžily například tradiční energetické společnosti typu ropných koncernů nebo zbrojaři. Z Bidenova triumfu se zase budou moci radovat třeba akcionáři společností zaměřených na rozvoje energetiky založené na obnovitelných zdrojích energie.

Z hlediska české a potažmo evropské ekonomiky je naopak lepší volbou Biden. To proto, že by jistě nevedl vůči EU tak konfrontační politiku jako Trump. Zmírnilo by se tedy napěti v transatlantickém obchodním vztahu a za zvlášť příznivé situace by se mohla obnovit jednání na úmluvě typu TTIP. Tuto dojednávanou úmluvu o volném obchodu mezi USA a EU shodil ze stolu právě Trump. Oteplení v ekonomických a obchodních vztazích USA a EU by vrátilo evropským trhům část v posledních letech poztrácené jistoty, což by se příznivě projevilo v jejich kondici. Podpořilo by ovšem také českou korunu. Česká měna je citelně závislá na kondici českého vývozu a obecně na podmínkách na světových obchodných vztazích, které Trumpova konfrontační rétorika citelně zhoršila, upozorňuje Kovanda.

Důležité je však také to, v jakém celkovém politickém ovzduší prezident – ať už Trump či Biden – vlastně vůbec povládne. Ovzduším je míněno jednak složení jak Sněmovny reprezentantů, tak Senátu, ale také je tímto ovzduším míněna celková atmosféra v americké společnosti. Pokud například Biden povládne v kontextu stranicky rozděleného Kongresu, jehož Senát budou nadále ovládat republikáni, zatímco demokraté Sněmovnu, prosadí jen část ze svého programu. Pokud by se naopak americkou politickou scénou prohnala „modrá vlna“ a demokraté ovládali navrch ke Sněmovně i Senát, Biden může ze svého programu prosadit vše podstatné.

Záleží ovšem také na zmíněném ovzduší v americké společnosti, která je historicky nebývale rozpolcená a polarizovaná. Bidenovo vítězství by situaci mohlo alespoň částečně uklidnit, neboť se jedná – jak je řečeno – o vysoce konsenzuálního politika, jemuž na jisté razanci ubírá také pokročilý věk. Trumpovo znovuzvolení by přililo kanystr oleje do ohně a Spojené státy by se mohly ocitnout na pokraji regulérní občanské války. Trump by navíc takřka jistě vládl v kontextu rozděleného Kongresu, což by dále ochromovalo jeho akceschopnost.

Přesto vše nelze v tuto chvíli tvrdit, že by akciové burzy přisuzovaly nějakou výraznější pravděpodobnost tomu scénáři, že by snad předání moci nebylo pokojné. Trumpova sebestředná umanutost v případě jeho prohry na jedné straně a na straně druhé zatím netušený rozměr hněvu a frustrace podstatné části extrémně polarizované americké veřejnosti v případě Trumpova vítězství však mohou způsobit to, že předání moci – či znovuzvolení, vyhraje-li Trump – opravdu doprovodí dosud nevídané nepokoje. Takové, s nimiž zatím žádný základní scénář kteréhokoli z finančních analytiků nepočítá. WHO varuje před dalším nebezpečím.