Část ztráty bude kompenzována tím, že lidem ve výsledku zůstane v kapse v souhrnu více peněz. Část z nich použijí na navýšení své spotřeby, takže stát vybere více na DPH. Inkaso DPH se zvýší o šest miliard, tudíž celkový výpadek veřejných rozpočtů ze zrušení superhrubé mzdy a solidární přirážky má činit 79,2 miliardy korun. Státní rozpočet přijde z této částky o 52,1 miliardy, obecní rozpočty o rovných dvacet miliard a krajské rozpočty pak o 7,1 miliardy.  

Babišova zpráva předložená Sněmovně, tedy počítá se slabší odezvou spotřeby, než s jakou se počítalo letos v létě, kdy vládní představitelé otázku zrušení superhrubé mzdy opět vážně předestřeli. Tehdy měli za to, že díky vyššímu inkasu DPH by se do veřejné kasy mohlo vrátit až dvacet miliard korun.  

Vláda minulý týden schválila pro rok 2021 státní rozpočet se schodkem 320 miliard korun. Pokud se by se nyní do této cifry započítal výpadek způsobený zrušením superhrubé mzdy, tedy oněch 52,1 miliardy korun, znamená to, že vláda by navýšila schodek pro příští rok až na 375 miliard korun. Stále tak nelze vyloučit, že schodek v příštím roce může být vyšší než schodek v roce letošním. Ten by se totiž podle optimistického scénáře, který ovšem mimo jiné počítá s poměrně mírným ekonomickým dopadem druhé vlny pandemie koronaviru, mohl pohybovat kolem úrovně 370 miliard korun.    

Ke zrušení superhrubé mzdy by mělo dojít pouze na období dvou let, takže je otázka, zda fakticky lze hovořit o zrušení. Spíše je na místě výraz „přerušení“, připomíná ekonom Lukáš Kovanda. O tom, jak bude daňový režim vypadat po uplynutí těchto dvou let, se má rozhodnout v jejich průběhu, a to na základě celkového ekonomického a fiskálního vývoje v zemi. To do daňové problematiky vnáší určitou dodatečnou dávku nejistoty, jež není v této už tak nejisté době rozhodně žádoucí, míní Kovanda.

Tato nejistota se odráží i na úrovni rozpočtů nižších samosprávních celků, které se obecně ocitají pod větším tlakem než rozpočet centrální vlády, která si například snáze než nižší samosprávní celky může na mezinárodních trzích půjčovat. Například obce tak mohou na rostoucí tíseň ve svém hospodaření reagovat navyšováním daně z nemovitosti.  

Některé obce a města proto již nyní přistupují ke zvyšování daně z nemovitosti od příštího roku. Přitom zvyšování daně z nemovitosti v řadě především větších českých měst obyvatele rozhořčilo už letos začátkem roku. V mnohých z obcí bylo totiž až několikanásobné. Další „pokračování“ zvyšování daně z nemovitosti tedy mohou obyvatelé řady měst očekávat hned zkraje roku 2021.   

Obecní kasy se kvůli ekonomickým dopadům šíření koronaviru a kvůli souvisejícím protipandemickým opatřením vyprazdňují. A další zátěží nyní pro ně může být zrušení superhrubé mzdy, pokud k němu skutečně dojde.

Potvrzuje se tedy to, nač již delší dobu upozorňují ekonomové: za současné rekordní zadlužování české vlády a veřejných rozpočtů obecně zaplatí nakonec řadový občan, právě vyššími daněmi. Jen ty vyšší daně zatím nebude vybírat centrální vláda, ale obce a města.  

Města a obce nyní musejí škrtat investiční výdaje a šetřit na svých běžných výdajích. Musejí se totiž takto vypořádat s výpadkem sdílených daní, který nastal v důsledku koronavirové krize. Mnohde ale nebudou škrty a šetření stačit, takže daná obec či město přistoupí ke zvýšení daně z nemovitostí. Daň musí každoročně hradit vlastníci bytů, domů, staveb a pozemků. Veškeré vybrané peníze zůstávají městům. 

Mnohé obce se přitom už loni rozhodly uplatnit od roku 2020, tedy ještě před úderem koronaviru, takzvaný místní koeficient, kterým se násobí dosavadní daň, a to dvakrát až pětkrát. Této možnosti zatím v České republice využila řádově procenta obcí. Jde přitom zejména o krajská města, z nichž se k tomuto kroku odhodlala téměř polovina. Česko je poprvé v historii bohatší než Itálie i Španělsko. Překonat bychom měli i Japonsko.