Ve světě se nedávno potvrdily tři případy, kdy se pacient zbavil koronaviru a po čase se jím opět nakazil. Podle biochemika Jana Konvalinky nejde o průlomovou informaci. „Je důležitá, protože víme, že je to možné. A potvrzuje, že se nám nepodaří viru úplně zbavit," řekl šéf výzkumného týmu Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd pro Český rozhlas.

„Z tisíců pacientů máme tři, což je velmi málo. A ve všech případech byl průběh choroby po druhé infekci mnohem mírnější. Máme tedy odpověď, že imunita po prodělané nemoci není neomezená, není sterilizující a není úplně protektivní. Na druhou stranu se zdá, že je ochranná. Tito tři lidé byli do jisté míry chráněni, choroba u nich neproběhla nijak dramaticky a zdá se, že pro většinu lidí, kteří ji prodělají, platí, že nějaký typ imunity získají,“ vysvětluje Konvalinka. 

„Zhoršuje to trochu predikci. Myslím, že to je konsensus ve vědecké obci, že se nám nepodaří virus eradikovat, úplně se ho zbavit. Takže občas budeme koronavirové epidemie zažívat. Dobrá zpráva ale je, že drtivá většina lidí nemoc nedostane podruhé a tu malou část lidí, která onemocní, už neohrozí."

Podle biochemika je to do jisté míry dobrá zpráva i pro vývoj vakcíny. „Potvrdilo se, že koronavirová vakcína musí vybudit velmi silnou imunitní odpověď a musí být vymyšlená tak chytře, aby byla ještě silnějším stimulem pro imunitní systém, než je samotná lehká infekce virem. Přístupů je naštěstí celá řada a je velmi slušná šance, že některé z nich, nebo minimálně jeden z nich bude fungovat tak, aby vybudil silnou imunitní odpověď, která bude nejen protilátková ale i buněčná," vysvětluje Konvalinka.

„To, že za dva roky pandemie skončí, je skoro jisté. Je pravděpodobné, že se tento virus bude chovat stejně jako ostatní respirační viry. Buď zvládneme proočkovat populaci, v což doufám, nebo najdeme účinné léky. Nebo nakonec, což je podle mě represivní a černá varianta, promoříme celou populaci a tím pádem získáme určitou imunitu," přibližuje Konvalinka.

„Jestli se virus bude periodicky vracet a bude způsobovat menší epidemie, je věc jiná. Nemyslím si, že by virus zmizel, ale pandemie ano," říká a přirovnává: „I španělská chřipka za dva roky zmizela, i když jsme neměli ani lék, ani plukovníka Prymulu, ani epidemiologické studie".

Konvalinka upozorňuje, že současná situace se příliš nedá srovnávat s epidemií španělské chřipky. S tou se svět potýkal před více než sto lety.

„Španělská chřipka přišla na konci první světové války do vyhladovělého a zbídačeného obyvatelstva se zjevně potlačenou imunitou. Ta situace je tedy obtížně srovnatelná s tím, co máme kdekoliv ve světě dnes. Navíc lékařská péče byla na nesrovnatelné úrovni a tvrdě zasažena válkou. A také ten virus má jiné vlastnosti. Můžeme se tedy naučit nějaké obecné zásady, jak s infekcí zacházet, což se epidemiologové velmi dobře naučili, ale přímé poučení tak úplně nemáme,“ vysvětluje biochemik.

Potvrzuje, že oba viry, stejně jako všechny velké epidemie za posledních 200 let, pocházejí od zvířat. A také je pravděpodobné, že španělská chřipka měla prapůvod v Číně.

„Našly se ostatky námořníků, kteří zamrzli někde na Špicberkách a vědci dokázal izolovat virus, kterým byli infikováni. Takže dnes máme genom španělské chřipky, který můžeme srovnat s některými jinými epidemiemi. Zdá se, že šlo opravdu o chřipku z ptáků, která vznikla v Číně. S čínskými dělníky se dostala na pacifické pobřeží Spojených států a odtud s dobrovolníky americké armády do Evropy a pak do zbytku světa. Je to nejpravděpodobnější hypotéza, ale není stoprocentně prokázaná," vysvětluje Konvalinka. Roušky jsou na nic, když je lidé neumí používat, rozčilují se odborníci.