Vědci nedávno ve vápencové oblasti v severní Brazílii objevili velmi zachovalou fosilii lupenaté houby z období pozdní křídy. V té době však nalezená houba rostla na superkontinentu Gondwana, který se nacházel na jižní polokouli.

Gondwana byl superkontinent zahrnující území dnešní Jižní Ameriky, Afriky, Arábie, Indie, Austrálie a Antarktidy, který se zformoval jako součást většího superkontinentu Pannotie asi před 600 milióny let. 

Za unikátním nálezem je souhra několika okolností, díky kterým se houba zachovala takto nepředstavitelně dlouhou dobu v téměř neporušeném stavu.

„Houby mají obecně velice krátký život a navíc jsou velice křehké, takže objev takové zkameněliny, která je navíc velice zachovalá, je zkrátka úžasný,“ uvedl Sam Heads, vedoucí paleontolog z instituce pro výzkum přírodopisné historie v Ilinois (INHS).

Poté co houba spadla do řeky a byla splavena do slané laguny, klesla na dno, kde ji postupně pokrýval jemný sediment vápence. Bez přísunu kyslíku byla struktura houby postupně nahrazována pyritem, což je minerál známý také pod slangovým názvem „bláznovo zlato.“ Po velice dlouhé době, v řádu moha milionů let, byl pyrit postupně nahrazován odolnějším goethitem, díky kterému se fosilie uchovala až do dnešních dob.

„Pravděpodobnost, že tahle drobná a křehká věc se v celku dostane do řeky, následně do laguny, kde neporušená zkamení a následně ji někdo po 115 milionech let objeví, je opravdu téměř nulová,“ uvedl dále Heads.

Malou 5 centimetrů vysokou hřibovitou houbu paleontologové pojmenovali Gondwanagaricites magnificus. V jejím názvu se tak objevuje superkontinent Gondwana, řecký výraz pro houbu „agarikon“ a latinské slovo, které v překladu namená „velkolepá,“ vyjadřující unikátnost celého nálezu.

Pomocí elektronového mikroskopu vědci odhalili, že zkamenělina má pod kloboukem lupeny namísto rourek. Tyto charakteristické lupeny, ze kterých se uvolňují spory, vědcům napověděly, že se jedná o lupenatý druh Agaricales.

Do této doby byl nejstarší nalezenou houbou exemplář z Barmy, který byl uchován v jantaru, což je zkamenělá pryskyřice, pocházející převážně z dřevnatých porostů.

„Pravěká houba z Barmy, byla kompletně obalena neprodyšnou lepivou hmotou, která vytváří lépe představitelný scénář pro její uchování, než podmínky za kterých byl dochován exemplář z Jižní Ameriky,“ dodal Heads. 

V celosvětových záznamech je pouze 10 exemplářů prehistorických fosilií hub, které připomínají dnešní žampiony a všechny byly uchovány v jantaru s maximálním stářím 94 milionů let. Některé mladší nálezy v rozmezí 45 – 16 milionů let byly objeveny například v Rusku, Dominikánské republice nebo New Jersey.

Nově nalezený G. magnificus není jen nejstarší fosilní houbou - je to také nejstarší známá houba hřibovitého tvaru, jediná fosilní houba z mineralizované náhrady a první fosilní houba z Gondwany, napsali výzkumníci ve své studii.

„Houby se vyvinuly před prvními suchozemskými rostlinami a jsou zcela jistě zodpovědné za přechod pravěké flóry z vodního prostředí na souš,“ uvedl jeden z členů týmu John Miller.

„Mezi houbami a rostlinnými kořeny vzniklo souznění, které můžeme vidět v přírodě dodnes. Houby předávaly kořenům vodu s živinami a pomáhaly tak původním rostlinám se lépe přizpůsobit suché půdě. Naopak rostliny zase dodávaly houbám cukry prostřednictvím fotosyntézy,“ dodali vědci v závěru své studie.