Nedávno tomu bylo přesně padesát let od chvíle, kdy na povrch Venuše dosedla sovětská sonda Veněra, respektive její část s vědeckými přístroji. Takzvané atmosférické pouzdro pak vysílalo data přímo na Zemi, protože obslužná část modulu shořela v drsné atmosféře Venuše.

Sonda Veněra pocházela z konstrukční kanceláře S. А. Lavočkin, která se proslavila zejména stavbou vojenských letounů. Samotná konstrukce sondy pak vycházela z dat, jež se podařilo nasbírat během předchozí mise Veněra 7. Sonda tak byla oproti své předchůdkyni obohacena o některé důležité komponenty.

Neúspěšné mise

Krátce po dosednutí začaly vědecké přístroje měřit zcela extrémní podmínky na Venuši. Tato planeta se svými rozměry i hmotností ze všech ostatních planet naší soustavy, nejvíce blíží Zemi. Planeta s průměrem 12 tisíc kilometrů je navíc ze Země pozorovatelná pouhým okem. Rok na Venuši pak trvá 225 pozemských dní.

Cílem sovětského programu Veněra (rusky Venuše) realizovaného v letech 1961 až 1983 bylo prozkoumat pomocí automatických sond druhou planetu Sluneční soustavy. Celkem bylo do vesmíru vysláno šestnáct sond Veněra. Přestože první mise Veněra nebyly úspěšné, daly sovětům cenné zkušenosti a poznatky, které využili během konstrukce dalších sond. Později se Sovětům podařilo vstoupit do atmosféry planety, ale bez újmy se to podařilo až během mise Veněra 7.

Detailní poznatky Venuše

Do konce programu Veněra v roce 1983 zamířilo k Venuši ještě sedm sovětských sond. Ty rozšířily sumu poznatků o složení povrchu, přinesly barevné snímky krajiny Venuše a svými radary zmapovaly severní hemisféru planety. Na činnost Veněr navázal program Vega, do něhož byli zapojeni také českoslovenští vědci. Dále čtěte: (Zvláštní signál přicházející z vesmíru. Pochází z jiné galaxie a připomíná tlukot srdce).

Zdroj: Česká Televize, Wikipedie