Dosud nejsilnější zemětřesení v historii pozorování a měření geologických aktivit Země se odehrálo v Chille před šedesáti lety. Dne 22. května 1960 zasáhlo jihoamerickou zemi zemětřesení o síle 9,5 Richterovy škály, které zničilo tisíce budov. Zemětřesení navíc zvedlo v moři obrovské, až 25 metrů vysoké vlny tsunami, které vymazaly z mapy mnoho pobřežních oblastí.

Následky tohoto ničivého zemětřesení pocítili nejen v samotném Chille, ale také na Havaji, v Japonsku, na Filipínách a v Kalifornii, kde způsobily vlny tsunami značné materiální škody a oběti na lidských životech. Celkem si katastrofa vyžádala přibližně šest tisíc obětí a až dva miliony lidí zanechala bez střechy nad hlavou.

Dnes by byli geologové obezřetnější a je dost možné, že díky moderním technologiím by se podařilo mnoho z obětí zachránit. Den před těmito ničivými otřesy se totiž na jihu Chille ozvalo varovné zemětřesení o síle 7,7 Richterovy škály, které, jak se později ukázalo, bylo pouze předvojem strašné katastrofy. Toto slabší zemětřesení zničilo mnoho budov a způsobilo přerušení dodávek elektřiny.

Druhý den, tedy 22. května po třetí hodině odpoledne, zasáhla oblast v okolí města Valdivia série dalších otřesů, která během necelé čtvrt hodiny zničila obrovské množství budov a ulice zaplavila řeka. Toto zemětřesení také zvedlo obrovskou vlnu tsunami, která rychlostí 150 kilometrů za hodinu dorazila na pobřeží a zničila mnoho pobřežních vesnic. Díky velkému úsilí se jen těsně podařilo zabránit protržení jezera Riñihue, které mohlo pohřbít až dalších sto tisíc lidí.

Jižní pobřeží Chille se nachází  v takzvaném trojném bodě, kde se setkávají tři tektonické desky. Na tomto místě dochází k posouvání oceánského hřbetu pod jihoamerickou desku a tato oblast je díky tomu místem velice silných a častých zemětřesení. Dále čtěte: (Loňská erupce indonéské sopky způsobila gigantickou vlnu tsunami. Byla vysoká jako mrakodrap).