V zásadě existují dva typy tkanin, jsou to látky přírodní a syntetické. Mezi přírodní látky patří bavlna, len a hedvábí. K syntetickým látkám pak akryl, nylon nebo polypropylen. Moderní typy látek se snaží využívat nejlepších vlastností přírodních a syntetických vláken a vhodně je kombinovat. Látky s těsnější vazbou a tenčím vláknem jsou více odolné a vhodné pro čalounění nábytku v aktivní domácnosti.

Protišpinivá úprava

Moderním trendem posledních let je látka s tzv. nešpinavou úpravou. Tyto látky jsou upraveny různými chemickými prostředky nebo jsou vylepšeny jejich fyzikální vlastnosti pomocí teflonu. Protišpinivá úprava látky zabraňuje proniknutí tekutin a barviva do potahové látky. V případě zašpinění sedací soupravy zůstane nežádoucí nečistota na povrchu a rychlým a správným odstraněním vzniklé skvrny zabráníte znehodnocení látky. Materiál s protišpinivou úpravou je ideální do rodin s dětmi nebo domácími mazlíčky.

Odolnost proti oděru

Pokud chcete, aby potah něco vydržel, měli byste sledovat jeho odolnost proti otěru. Stupeň odolnosti proti ošoupání látky najdete pod označením Martindale. Většina látek má hodnotu Martindale 20 000 až 45 000 cyklů. V laboratorních podmínkách to znamená, že po překonání uvedených cyklů je na potahové látce znát opotřebení. Pro běžné použití v domácnosti vyhovují látky, u nichž se Martindale pohybuje v rozmezí 20 000 až 30 000 cyklů. Čím vyšší číslo, tím samozřejmě lépe.

Stálobarevnost

Dalším důležitým parametrem je stálobarevnost, tedy schopnost potahové látky zachovat si barvu po několik let. U některých látek proto výrobci poukazují na to, že jsou odolné proti blednutí. Barevná stálost je hodnocena na stupnici 1 až 8, kdy se posuzuje odolnost vůči UV záření, odolnost při tření za sucha i za mokra a stálost barev při komerčním i domácím praní. U čalouněného nábytku je požadovaná minimální úroveň 6. Stálost barev je výrazně ovlivněna právě složením tkaniny.

Žmolkování

Koupili jste si drahou sedačku a po pár týdnech či měsících užívání je plná žmolků? Příště volte potahový materiál, který ke žmolkování neinklinuje. K posouzení žmolkovitosti existuje několik zkušebních metod (odíráním, praním atd.), kdy se hodnotí náchylnost k vytváření malých nežádoucích uzlíků na povrchu látky. Pro hodnocení stupně žmolkování se používá stupnice 1 až 5. Čalounické látky všeobecně by měly dosahovat stupně 4 až 5. O tom, jak se žmolků zbavit, jsme psali zde.