Bruselská blbost, drzost a arogance dosáhla svého vrcholu! Když to nešlo silou, tak to zkouší ještě větší silou.

Tak nám to nějak v té Evropě nefunguje. Migranti se nahrnuli, kolik, kam, odkud a co jsou vlastně zač, nikdo dohromady neví, slavný dublinský systém nefunguje od samého počátku a halasně oslavovaná dohoda s Tureckem zatím také nevypadá na nějaký velký úspěch v řešení migrantské krize. S velkou slávou odjelo zpět do Turecka 200 běženců, každý se svým vlastním bodyguardem, ale za stejnou dobu jich přes moře připlulo cca 400. A odsun byl hned po prvém dni pozastaven, protože všichni migranti se najednou hlásí v Řecku o azyl. Jak říkáme. Žádný velký úspěch evropských a unijních politiků.

A tak se titíž unijní politici, kteří svou nečinností a neschopností z velké části současnou krizi způsobili, rozhodli řešit celý problém, radikálním způsobem. Evropská komise v tichosti vypracovala a včera zveřejnila dokument, s názvem „ Reforma evropského azylového systému a posílení legální cesty do Evropy". Na poslední chvíli zařadila EK tak trochu zpátečku. V původním znění totiž bylo navrhováno, aby bylo všem státům EU odebráno azylové řízení s tím, že by tato pravomoc, tedy komu udělit a komu neudělit azyl, přešla v celém rozsahu na Evropskou unii. Ta by zřídila v každém členském státě svou kancelář či agenturu s výhradní rozhodovací pravomocí ve věcech udělování azylu. Ve své podstatě tedy EK původně navrhovala, že by migrantům udělovala azyl pouze a jenom EU a jednotlivé členské státy by do jeho udělování, ale ani do přijímání migrantů a jejich množství na své vlastní území už nemohly, lidově řečeno, „kecat“!

Jak řečeno, tak od tohoto návrhu EK (zatím) ustoupila. Neustoupila však od úplně idiotských kvót. A navrhuje postupovat dvojím způsobem. Buď by se migranti přidělovali (kvótovali) podle jakéhosi mechanismu „spravedlnosti“, který by určovala EU, a ta by pak přidělovala kvóty do členských zemí, vlastně podle vlastního uvážení vždy, když by bylo někde, jako například nyní v Řecku, dosaženo stanoveného limitu počtu migrantů.

Základem druhé varianty jsou pak v podstatě ty samé kvóty, ale pro tento případ by byly stanoveny podle pevného, předem daného klíče, či vzorce založeného na „velikosti, relativním bohatství a přijímací kapacity členských států“. Na rozdíl od prvé varianty by byli žadatelé o azyl od začátku distribuováni rovnou ze zemí, které opouštějí, přímo do kterékoli země EU.

Návrh byl zveřejněn včera a okamžitě vyvolal bouři naprosto pochopitelné nevole. Znamenal by totiž, že by se členské státy vzdaly jakékoli kontroly nad tím, koho a jakém počtu vpouští na své území. Jsme názoru, že tento systém je, nebo by alespoň měl být, pro každou zemi naprosto nepřijatelný.

Po téměř dvou letech trvání tohoto problému asi může soudný politik z jakéhokoli státu osmadvacítky jen stěží souhlasit, že by celou migrační krizi řídili ti neschopní bruselští byrokrati. Musíme se přiznat, že ani nechápeme, jakým zvráceným myšlenkovým pochodem mohli navrhovatelé k takovému řešení dospět! Kvóty jsou odmítány, tak zavedeme permanentní kvóty bez možnosti jakékoli kontroly!? To přece může vymyslet jen někdo úplně mimo realitu. Ale to snad pak patří do blázince a nikoli za úřednický stůl v Evropské komisi!?

Jedno je však zřejmé. Bruselská politika začíná připomínat známé přísloví, že když to nejde silou, musí to jít ještě větší silou!