Další tisíce hospod a restaurací pak zkrachují ve čtvrtletích po odeznění nákazy, a to kvůli citelně a trvaleji oslabené ochotě Čechů utrácet a také kvůli ochromené poptávce ze strany zahraničních turistů. Nelze předpokládat, že zahraniční poptávka v tuzemském pohostinství se dostane na úroveň roku 2019 dříve než v roce 2023.

Vláda by měla mobilizovat své zdroje, „hrábnout“ hlouběji do dluhu, a poskytnout tuzemskému pohostinství a cestovnímu ruchu dodatečnou likviditu. Ani tak pochopitelně nebudou zachráněny všechny firmy a provozy, ale krizi sektoru to pomůže zmírnit a propad celé české ekonomiky utlumit.

Nakonec vládu zřejmě takové jednorázové „hrábnutí“ do dluhu, třeba i za cenu letošního deficitu ve výši 500 až 600 miliard korun, vyjde levněji než mnohaleté řešení následků hluboké krize, kterou stále ještě dnes lze alespoň částečně zmírnit. Čas ale odtikává každým dnem nečinnosti.

Vstupujeme do druhého poločasu v boji s koronavirem. V něm se rozhodne, zda, zaprvé, Česko potvrdí svůj mezinárodní epidemiologický úspěch, a zadruhé, zda celý svůj zápas s virem ekonomicky ustojí. Chce to pokračující disciplinovanost lidí, velkorysejší vládu a konečně opozici, která pochopí, že bez citelného deficitu a dluhu současnou hrozbu hluboké ekonomické recese odvrátit nelze. Vláda se nechová fér. Ať se omluví a odejde, říká Miroslav Kalousek.