https://www.shutterstock.com/cs/image-illustration/tardigrade-water-bear-3d-rendered-illustration-535109380

Před šestnácti miliony lety spadl jeden z nejodolnějších živočichů na Zemi do smůly, která postupem času zkameněla. Ve vzniklém jantaru nyní pravěkou želvušku objevila skupina vědců, kteří ji detailně zkoumali a zjistili, že se od dnešních želvušek příliš neliší. Díky tomuto objevu měli vědci možnost dozvědět se, jaké podmínky panovaly v dávno zapomenutém světě.

Želvušky jsou drobní živočichové, kteří jsou známí tím, že dokáží přežít v podmínkách daleko za hranicí těch, ve kterých mohou žít lidé. V nepříznivých podmínkách upadají do stavu, který se nazývá anabióza, příp. kryptobióza, ve kterém jsou nesmírně odolné vůči vnějším vlivům, jako je teplo, kyselost prostředí nebo zima.

Přestože se pravěká želvuška vzhledem od těch současných neliší, její vnitřnosti jsou značně odlišné. Vědci totiž mohli vůbec poprvé v rámci tohoto objevu nahlédnout do vnitřku těla drobného tvora. Vědci také vytvořili vizuální podobu vnitřností a zjistili, že jsou značně odlišné od všech dnešních druhů. Tato nově objevená želvuška proto dostala vlastní rod a jméno Paradoryphoribius chronocaribbeus.

Nečekaný vzácný objev

„Objev fosilní želvušky je skutečně událostí, která se stane jednou za generaci. Nejdřív jsem si myslel, že jde o nějaký artefakt v jantaru – trhlinu nebo prasklinu, která jenom náhodou vypadá jako želvuška,“ uvedl spoluautor Phil Barden v prohlášení Technologického institutu v New Jersey.

V každém prostředí

Vědci k objevu poznamenali, že najít v kusu jantaru tak malého tvora, jako je želvuška, je taková náhoda, že se podobný nález podaří jednou za sto let. Želvušky se navíc vyskytují jak na ledovcích, tak na pouštích celého světa, některé osídlují moře či sladké vody, mohou tak být zajímavým zdrojem informací o podmínkách na pravěké planetě. Dále čtěte: (Vědci objevili poslední útočiště neandertálců. Byla jím jeskyně v Gibraltaru).

Zdroj: Wikimedia Commons , Proceedings of Royal Society.