Že tlející dřevo z uhynulých stromů uvolňuje uhlík, je léta známý fakt. Kolik uhlíku se však ze dřeva uvolňuje, nebylo zcela jasné. Na tuto otázku nyní odpovídají vědci v nejnovější studii, která naznačuje, že množství uvolněného uhlíku z uhynulých stromů je enormní. Podle jejich výzkumu totiž odpovídá celoročním emisím oxidu uhličitého ze spalování fosilních paliv.

Na tomto rozsáhlém výzkumném projektu pracovalo celkem padesát skupin složených z mezinárodních vědců. Na výzkumu, který byl zveřejněn v odborném časopise Nature, se podílel také tým z Česka.

Důležitá role stromů

Stromy mají pozoruhodnou schopnost zadržovat obrovské množství oxidu uhličitého, který následně ukládají do půdy. Všechen tento oxid uhličitý by se jinak nacházel v atmosféře, kde by zásadním způsobem negativně ovlivňoval zemské klima. Vědci však nevěděli příliš mnoho o tom, jaké množství se ho uvolňuje zpět, když strom odumře - množství je překvapivě velké.

Vědci svůj výzkum prováděli v desítkách lokalit v rámci šesti kontinentů, kde zkoumali chování mrtvého dřeva z celkem 140 druhů stromů. Výzkum měl za cíl posoudit vliv klimatu na rychlost rozkladu jednotlivých druhů dřeva. Nejvyšší míra rozkladu (a tedy i největší množství uvolněného uhlíku) byla zaznamenáno v mírném pásmu, kde je i vysoká vlhkost vzduchu.

Rychlost rozkladu dřeva

Během studie vědci v pětapadesáti lokalitách na šesti kontinentech rozložili dřevo více než 140 druhů stromů. Cílem bylo posoudit vliv klimatu na rychlost rozkladu. Polovinu dřeva uzavřeli do síťových klecí, které zamezily přístupu hmyzu. Zbytek nechali bez ochrany. Výsledky výzkumu ukázaly, že rychlost rozkladu a podíl hmyzu závisí na klimatu a s rostoucí teplotou se zvyšují. Vyšší množství srážek urychluje rozklad v teplejších oblastech a zpomaluje ho tam, kde jsou teploty nižší.

Výzkum však také vědcům umožnil nahlédnout do samotné role rozkladu dřeva v rámci globálního klimatu a jak se ukázalo, ta je poměrně výrazná. Vědci odhadují, že množství uhlíku, které se uvolní z rozkládajícího se dřeva, činí asi 11 gigatun. Část z tohoto uhlíku se absorbuje do půdy, velká část se ale uvolňuje do atmosféry. Výsledné množství uhlíku v atmosféře je podle vědců přibližně rovno množství, které uvolní do atmosféry lidé díky spalování fosilních paliv. Dále čtěte: (V geologických vrstvách Země něco chybí. Kam zmizela miliarda let je stále záhadou).

Zdroj: Nature.