Keporkakům se díky ochraně velice dobře daří, jak mimo jiné naznačuje také podívaná, která se naskytla lidem v okolí australského Sydney. Lidé na australském pobřeží totiž v těchto dnech mohou pozorovat největší známou migraci zvířat na této planetě. Kolem Austrálie totiž nyní proplouvá svou oblíbenou migrační trasou více než čtyřicet tisíc obřích keporkaků.

Tito inteligentní tvorové se pohybují v oceánském proudu jako na obří dálnici mezi Antarktidou a Velkým bariérovým útesem. Právě v oblasti Velkého bariérového útesu rodí matky keporkaků svá mláďata. Rozměry této migrace kytovců překvapily i biology, kteří tvrdí, že jejich populace je větší než před průmyslovou revolucí.

Dvě stě let masakrování

Keporkakové jsou známí tím, že i přes svou obří velikost jsou velice mrštní a často skáčou vysoko nad hladinu. Tyto kytovce začali Evropané v obrovském množství lovit krátce po příchodu do Austrálie kvůli oleji a kostem a tento masakr mořských savců trval více než dvě století. Jejich populace v 60. letech klesla u pobřeží Austrálie na posledních 200 kusů a jejich lov byl částečně zakázán.

Úplný zákaz lovu keporkaků však přišel až v roce 1986, kdy se u pobřeží Austrálie pohybovalo přibližně 450 kusů těchto zvířat. Tento zákaz byl zlomovým bodem v obnově populace keporkaků, jejichž dnešní celosvětovou populaci vědci odhadují na 93 % populace před průmyslovou revolucí.

Vliv na ekosystém i klima

Po téměř padesáti letech od doby, kdy lidstvo začalo jednat ve jménu jejich záchrany, lze pozorovat úžasné výsledky této snahy v podobě čtyřicetitisícových stád keporkaků, kteří spokojeně plují po svých migračních trasách. Stáda keporkaků navíc mají velice důležitý vliv na mořské ekosystémy a také zemské klima. Je totiž známo, že jedna velryba v průměru pohltí až 33 tun oxidu uhličitého, čímž výrazně přispívá k jeho regulaci. Dále čtěte: (Obávaný žralok bílý má úhlavního nepřítele. Před tímto tvorem raději mizí v hlubinách).