Megalomanští Japonci postavili za druhé světové války mnoho velkých ponorek, které byly větší než ponorky spojenců. Byly zde ovšem tři ponorky, které svou velikostí předčily vše, co se v polovině minulého století pod hladinou prohánělo.

Trojice ponorek typu I–400 Sentoku byla přibližně o 60 procent větší než největší americká ponorka USS Argonaut. Ponorky s délkou 120 metrů byly neobvyklé nejen svou velikostí, ale hlavně arzenálem, který měly na palubě. Každá z nich totiž nesla až trojici plovoucích sebevražedných bombardérů. Toto neumožňovala do té doby žádná jiná ponorka.

Letadla byla složena tak, aby se vešla do 35 metrů dlouhého válcovitého hangáru, který byl mírně vykloněn na pravobok a otevíral se přímo proti palubnímu katapultu. Obrovský dvojitý trup byl tvořen několika paralelními komorami, takže měl zvláštní druh průřezu. Tato technologie pravděpodobně inspirovala sovětské ponorky třídy Typhoon, které byly postaveny asi o 40 let později.

I když převážnou část výzbroje tvořila právě trojice bombardérů, ponorka byla také vybavena impozantní torpédovou baterií, palubním dělem ráže 14 cm a deseti protiletadlovými kanóny ráže 25 milimetrů. Samozřejmostí byl také radar a periskop.

Speciálně upravené bombardéry Aichi M6A1 Seiran mohly nést jedno velké torpédo nebo bombu o hmotnosti až 800 kilogramů. Velké motory Atsuta 3200 o výkonu 1 400 koní umožnily sebevražedným pilotům překvapit nepřítele rychlostí až 480 km/h na vzdálenost 642 námořních mil. Letadla měla montážní body potažené fluorescenční barvou, aby se usnadnila montáž ve tmě. Díky tomu mohli čtyři muži sestrojit letadlo během sedmi minut a všechny stroje mohly být plně vyzbrojeny a připraveny k vzletu do 45 minut.

Bohužel pro Japonsko se válečná situace rychle zhoršila natolik, že reálná síla těchto ponorek zůstala navždy tajemstvím. Boje se totiž nikdy nedočkaly. Dne 26. července 1945 se I-400 a I-401 vydaly na bojovou misi, aby vypustily sebevražedné piloty do útoku proti americkému loďstvu. Samotný útok měl být zahájen 17. srpna, ale v té době již Japonsko kapitulovalo. Obě lodě se proto vrátily do Japonska, kde byly předány spojencům.

Po válce byly obě ponorky odvezeny do Spojených států, kde podléhaly vojenskému průzkumu. Nakonec byly v roce 1946 potopeny. Třetí ponorka I-402 byla přestavěna pro přepravu paliva z Indie do Japonska, nikdy však svou misi nedokončila. Výstavba dvou dalších lodí I-404 a I-405 byla zastavena před dokončením a plán na výstavbu dalších 13 ponorek byl zrušen před zahájením výroby.

Vrak ponorky I–400 byl v roce 2013 objeven na dně moře u Havajských ostrovů. A tím bylo rozluštěno letité tajemství jeho pravé polohy. Dále čtěte: (NASA buduje vesmírnou ponorku. Bude zkoumat hlubiny vzdálených světů).