Žárlivost mezi sourozenci je zcela přirozená, ale může být i nebezpečná. Vždy to záleží jen a jen na rodičích, jaký budou mít sourozenci vztah mezi sebou. Na jejich přístupu i na výchově. Protože někdy paradoxně žárlivost vyvolávají sami rodiče svým jednáním. Ale nezoufejte. Na tom, abyste žárlivost mezi dětmi zmírnili, lze pracovat.

Připravte dítě na příchod sourozence

Každé dítě, a nezáleží vůbec na jeho věku, byste měli na příchod sourozence připravit. A ani nezáleží na tom, jestli dítě umí nebo neumí mluvit, protože děti obvykle chápou víc, než jsou schopny samy říct. Proto dítěti o příchodu dalšího člena vykládejte. Klidně mu dávejte ruku na rostoucí bříško a povídejte si s ním o tom, co ho všechno s bratříčkem nebo sestřičkou čeká. Ovšem, vyhněte se tomu, že mu to budete vyprávět jako nějakou pohádku. Ale zase mu také neříkejte, že jakmile se malý nebo malá narodí, už s ním nebudete trávit tolik volného času jako dřív.

Ještě o něco horší je situace, kdy má dítě zrovna nastoupit do školky. Jednotlivé zátěže se totiž sčítají, a někdy až násobí. Rozhodně se tedy vyplatí myslet na to, aby se v období okolo narození mladšího sourozence nepřidalo staršímu nic dalšího náročného. Na druhou stranu, prvorozené děti často bývají spolehlivé a zodpovědné a snaží se chovat podle zásad rodičů. Ti jim věnují nejvíce pozornosti, ale zároveň od nich nejvíce očekávají a nejpřísněji je vychovávají. Proto mají prvorození často vysoké cíle, a i v dospělosti si umí poradit s nejedním složitým úkolem. Protože se v dětství starali o mladší sourozence, nebojí se vést druhé.

Podporujte sounáležitost

Dobré vztahy mezi sourozenci vybudujete tím, že budete podporovat jejich sounáležitost. Vytvářejte jim takové prostředí, aby si mohli společně hrát nebo i „lumpačit“. A právě při těchto aktivitách se ti dva stanou nejlepšími spojenci. Na druhou stranu, sourozenecká rivalita je zdravá a normální, ale jen do určité míry. A to do té doby, dokud motivuje dítě k tomu, aby to, co dělá, dělalo se zájmem. Škodlivá může být v případě, kdy vyrůstá z porovnávání rodičů, zejména pokud je vyhrocená do podoby: „Podívej na sestřičku, jak ta hezky jí….“ To škodí vztahům nejvíce. Někdy rodiče v dobré víře chválí sourozence tak, že izolovaně mladšímu dávají za vzor staršího a naopak. Výsledkem je často pocit křivdy u obou a vzájemný odstup.

Nebuďte příliš spravedliví

I když to myslíte dobře a snažíte se být k oběma co nejvíce spravedliví, paradoxně tím ještě víc zdůrazňujete jemné rozdíly mezi dětmi. Protože ony nikdy stejné nebudou. Navíc děti stejně nestojí o to, abyste je měli „rádi stejně“. Stojí o výlučný vztah se svými rodiči. A k tomu také tak přistupujte. 

Žárlivost je přirozená, jen musí mít určitou míru

Žárlivost je přirozená emoce. Své emoce si nevymýšlíme, nemáme je schválně, nemůžeme je vůlí přeměnit. Nezbývá, než je přijímat. Změnit můžeme své chování, nikoli to, co cítíme. K žárlícím sourozencům se tedy vyplatí přístup: „Nemusíš ho/ji mít rád/a, ale nesmíš mu/jí ubližovat.“ Pokud totiž emoce dětí netolerujete, zakazujete je či se z nich hroutíte, děti se naučí je potlačovat. Je to však na úkor jejich vztahu k sourozenci. Berte své děti jako jedinečné osobnosti, které navíc disponují až neuvěřitelnými schopnostmi. Psali jsme také: Nelehký úkol rodičů. Kdy a jak naučit děti samostatnosti.