Šalvěj je uznávaná bylinka, která se používá při bolestech v krku, ústní dutině i při problémech se zuby. Umí zklidnit žaludek, střeva a zamezit nadýmání. Látky obsažené v šalvěji také brání nadměrnému pocení (včetně nočního pocení v menopauze), uklidňují nervy, pomáhají při problémech se stresem i s nespavostí. Pro své pozitivní účinky se přidává také do ústních vod, zubních past apod.

Nejčastější použití šalvěje:

• záněty dásní a zubů, paradontóza
• noční pocení v klimakteriu
• křeče a třesy
• nemoci jater
• nadýmání a plynatost
• zahlenění
• anorexie, nechutenství (povzbuzuje chuť k jídlu)
• poruchy střev i průjmy
• zánět mandlí i hrtanu
• bolesti v krku

Jak připravit nálev ze šalvěje

3 lžičky sušené bylinky zalijte 250 ml vroucí vody a nechejte čtvrt hodinu louhovat. Poté je odvar vhodný jak pro vnitřní užívání jako čaj, kloktadlo i k přípravě obkladů. Pro klidný spánek bez pocení pijte nápoj ze šalvěje minutu vařené v mléce (dochutit můžete medem).

Při zažívacích problémech usušte listy šalvěje, rozdrťte na prášek a užívejte třikrát denně v množství, které se vejde zhruba na špičku nože. Rozdrcená šalvěj se využívá také v kuchyni při přípravě masa, omáček a sýrů.

Původ lékařské šalvěje

Šalvěj lékařská se běžně využívala už ve starověké Persii, v Číně nebo v Egyptě. Své využití nacházela nejen v lidovém léčitelství, ale také při přípravě jídel. Samotné jméno šalvěj je odvozeno od jejího latinského názvu Salvia, který pochází z řeckého slovesa „salvare“, což v překladu znamená „léčit“. V průběhu let se tato trvalka rozšířila z Malé Asie až na východ Středomoří. Dnes se zcela běžně vyskytuje v Řecku, Itálii, Francii nebo Španělsku, kde přirozeně roste na skalách a svazích.

Šalvěj červenokořenná

Je původem ze severovýchodní Číny a ze severní části Japonska. Do ostatních částí světa byla uměle dovezena člověkem. Šalvěj červenokořenná je již staletí používána v tradiční čínské medicíně. Její profil navyšuje zvýšená celosvětová poptávka a rapidně narůstající každoroční spotřeba.

V České republice je pěstování šalvěje červenokořenné obtížné. Rostlina je zvyklá na jiné prostředí, nicméně v botanických zahradách v ČR je obvykle k vidění. Většinou se rostlina předpěstuje v březnu. Přes léto se nechává venku v květináči co nejvíce na slunci, a když se začíná ochlazovat, přemístí se do místnosti s běžnou pokojovou teplotou s co nejmenšími odchylkami. Na stálé stanoviště s co největším množstvím slunce se umístí až další léto. Tam dokáže dobře snášet nejen zamokření, ale také občasná sucha. Netoleruje ale velké množství stínu. V optimálních podmínkách vyroste v našem prostředí až do velikosti 70 cm. Kořen se sklízí u tříletých rostlin na podzim, ideálně v podvečerních hodinách, a k dalšímu použití se doporučuje sušit.

Podle tradiční medicíny by měly šalvěj užívat zejména horkokrevné osoby, které sice mohou mít studené nohy, ale jinak jsou spíše v obličeji červení, trpí na různé záněty, jsou podráždění, nervózní a mají problémy i se zahleněním. O dalším využití šalvěje jsme psali zde.