Pamětníkům stačí vyslovit tři německá slova: Ein Kessel Buntes. V době hlubokého socialismu byl pořad naprostým trhákem. V čase, kdy běžel na obrazovkách, byly ulice československých měst prázdné. Sledovaly ho snad všechny generace diváků a pohoštění se připravovalo dopředu, aby nebylo třeba od televize vůbec vstávat. Reklamy totiž pořad v té době nepřerušovaly.

Tento hudebně-zábavný pořad vysílala televize NDR od roku 1972 na programu DDR1. Po znovusjednocení Německa byl převzat televizí ARD, která jeho vysílání ukončila v roce 1992. Celá současná generace už pořad nezná, anebo o něm pouze něco zaslechla.

Vystoupit v něm, předvést se v šatech, účesech a celkové vizáži, bylo cílem mnoha tehdejších hvězd. Nutno dodat, že ne všechny na něj dosáhly. Ostatně – stejně jako ti, co si chtěli brát inspiraci pro své oblékání a líčení u interpretů. I oni často zůstávali hluboko za svou metou, poněvadž socialistické zásobování na krásné lesky a výrazné barvy na vlasy a oblečení prostě nepamatovalo. Chtít po kadeřnici, která byla placena stejně, ať uměla s vlasy na hlavě kouzla nebo spíš hrůzy, udělat účes, který nějaká tehdejší hvězda měla, bylo také většinou spíše z kategorie sci-fi. Ale o co víc byly všechny ty věci a efekty nedostupné běžnému člověku, o to větší byla sledovanost pořadu.  

První vysílání v roce 1972

Pořad Ein Kessel Buntes byl natáčen šestkrát ročně ve velkých halách, většinou v berlínském Friedrichstadt-Palastu, ale také v Paláci republiky, Paláci kultury v Drážďanech, městské hale v Chotěbuzi nebo kulturním domě v Geře. Poprvé vstoupil do pokojů diváků přes obrazovku televizí 29. ledna 1972. A držel se.

Ein Kessel Buntes měl být přehlídkou východoněmecké zábavy, a také vystupovat jako prime time pořad konkurující večernímu sobotnímu programu západoněmeckých ARD a ZDF. To byl důvod, proč nebylo šetřeno náklady na mezinárodní hvězdy – vystupovala v něm třeba Mireille Mathieu, Bonnie M., Smokie, ABBA nebo zpěvačky Bonnie Tyler a Suzie Quatro.

Z českých umělců vystupovali nejčastěji Karel Gott nebo Helena Vondráčková. Další Češi se ujímali s úspěchem i moderování spojeného se zpíváním. Vedle již jmenovaných se k nim řadil taky Jiří Korn nebo Václav Neckář.

Šance na kariérní postup a úspěch tak stouply, protože show se nevysílala jen u nás a ve východním Německu. Měla přesah dál. Podívat se na ni bylo možné i v Sovětském svazu.

Název pořadu by se dal přeložit jako "Pestrý kotel"

Pro potřeby „Pestrého kotle“, jak zní překlad názvu pořadu Ein Kessel Buntes, byla vždy státní pokladna otevřená. A je úplně jedno, zda šlo o náklady na blyštivou výpravu, grandiózní kostýmy či špičkové domácí a zahraniční hosty. Jak už jsme uvedli výše, pro potřeby pořadu bylo dokonce možné přivézt vše i zpoza železné opony. Důvod? Přetáhnout východoněmecké diváky od sledování televizních pořadů západoněmeckých televizí ARD, ZDF a jim podobných „imperialisticko-propagandistických“ nesmyslů zpět k domácí produkci.

O jeho rozsahu vypovídají i čísla: na celkem 118 dílech za více než dvacet let spolupracovalo celkem téměř 11 tisíc lidí, včetně moderátorů, umělců, herců, zpěváků, tanečníků a hudebníků.

Dva pohledy na fenomén

A co si myslet o pořadu dnes? Objektivně je třeba si přiznat, že pověstné Ein Kessel Buntes přineslo divákům tolik vytouženou představu o tom, jak vypadá nefalšovaná show západního střihu. Přesto, nebo možná právě proto, je dodnes terčem humoru. Psali jsme také: Léto pod stanem u řeky a jídlo z konzervy. Na prázdniny za socialismu přesto rádi vzpomínáme.