Jiří Růžička mladší se narodil 8. ledna 1956 u pražského Apolináře, tedy ve stejné porodnici jako o dvacet let dříve jeho maminka, slavná herečka Helena Růžičková. Na to, že v době své největší slávy měl až 312 kilogramů, tak jako malé dítě trpěl "podváhou" a "podvýživou" a jeho babička, maminka Heleny Růžičkové, Srbochorvatka Dragica Málková, probrečela nejednu noc s tím, že "malý Jiří jistě umře hladem a bude to chudáček podvyživenej"... 

Nestalo se, Jiří Růžička, který byl roztomilé dítě, nadané a po matce i babičce dokonce údajně i jistými nadpřirozenými věšteckými schopnostmi, neumřel hladem. Ba naopak! Když byl ale malý, tak se stalo něco, co nikdo z rodiny a přátel nechápal.

"Zatímco první slovo dětí, když začnou žvatlat, je máma nebo táta, náš Jirka řekl první slovo a nám všem zatrnulo. Ozvalo se - ´Bůh´. Jirka byl vůbec zvláštní, velmi citlivý a hodný...," vzpomínala na svého jediného potomka Helena Růžičková, pro níž předčasný odchod syna a jevištního parťáka byla obrovská rána, a i proto se u ní také rozjela ze stresu rakovina, které jen pět let po smrti syna podlehla i ona sama.

Už od mala se ale Jirka, který se jinak vyučil prodavačem a do školy chodil dokonce jako Michal Tučný, hrál ve filmech. "Když mu bylo půl roku, hrál v dramatu Bomba. Když byl větší, hrál ve filmu Zázračný hlavolam, seriálu Kamarádi a když mu bylo 17 let, přišla malá, ale výrazná a zásadní role kuchtíka v Třech oříškách pro Popelku. Už tehdy vážil skoro 100 kilo. 

Chuť k jídlu, fyziognomická porucha, se později podepsala na jeho zdraví a životě. Zatímco jeho matka Helena přibrala po porodu, kdy prodělala bulimii a následně se kvůli špatné funkci srdeční komory zavodňovala, její syn Jirka nejedl, ale doslova žral.

"Jirka opravdu dokázal sníst trojnásobnou porci a vypít šestnáct kokakol. A když mu kamarádi říkali, že to bude jeho smrt, vždy říkal - po mně potopa. Bohužel na to dojel. A když to s ním seklo, bylo už pozdě...," vzpomínala matka Helena Růžčková, kterou syn oslovoval Heleno a otce Jiřího st., bývalého režiséra a herce, zase Jirko.

Panoval mezi nimi až sourozenecký vztah. Jiří Růžička mladší, který si zahrál i ve slavné italské kriminálce Chobotnice, byl třikrát ženatý a třikrát rozvedený. Nikdy to nedopadlo dobře. Z druhého vztahu má dvě - dnes již dospělé dcery, které se pak staly také univerzálními dědičkami majetku, když zemřela Helena Růžičková. 

Nicméně Jirka mladší, ač se to nezdá, miloval ženy a ony milovaly jeho. Také rád hrál automaty a hazardní hry. Miloval Las Vegas a měl rád humor. V roce 1996 těsně před tím, než měli s matkou jet na Slovensko za dětmi do dětského domova, jehož byli patroni, doma na toaletě zkolaboval.

"Chystáme se a najednou Jirka ze záchodu volá: Heleno, mám melenu (tmavá stolice při perforaci vředu na dvanáctníku). A já, protože jsem znala ty jeho legrácky, říkám: Sakra, Jirko, nezdržuj, venku čeká auto s řidičem, dělej... A nic. Ozvala se rána. Jirka se nám skácel mezi dveřmi na záchod. Protože jsem vystudovaná zdravotnice, hned jsem zjišťovala základní životní funkce, manžel volal záchranku. Jenomže...," vzpomínala za svého života na obrovsky dramatické chvíle Růžičková.

"Přijela normální sanita. Neuvědomili si, o koho se jedná. A řekli, paní Růžičková, ale my ho nenaložíme. Takže ho nějak stabilizovali a musela přijet jiná, kam ho neslo osm lidí... Odvezli ho do nemocnice. Dal se maličko dohromady. Mezitím dostal infarkty, mrtvice, kolapsy ledvin, jater, všeho... Nic moc, ale pak se dal maličko dohromady. Později ale  skončil v Plzni v nemocnici a tam nastal zásadní problém. Tam nám ho tenkrát málem zabili!" vzpomínala s hořkostí herečka, kterou situace jako matku jediného syna málem stála infarkt. 

"Když jsme za ním přišli a on nemohl mluvit, protože měl po jednom záchvatu udělanou tracheostomii, tedy díru do krku, tak psal na papírky vzkazy. A psal, že v noci tam chodí staniční sestra, která mu cpe buničinu do těch hadiček, aby nemohl dýchat, aby se dusil. A říkala mu: Ty hajzle, ty chcípneš, stejně jako můj táta v komunistickém lágru... Já v té době kandidovala do Senátu jako nezávislá za komunisty, protože mi to, ač jsem za totáče měla zákaz a velké problémy, tenkrát nabídli a chtěla jsem jen jako senátorka pomoct opuštěným dětem a starým lidem. Protože se pro ně v politice opravdu nic nedělalo. Netušila jsem ale, že se někdo takhle bude mstít," říkala se slzami v očích Helena Růžičková.

"Nechápu, že jsme tenkrát nezavolali policii. Ale byli jsme vynervovaní a pořád doufali, že se Jirka ze všeho dostane. Báli jsme se i msty ze strany některých doktorů. Přitom Plzeňská nemocnice dnes patří k nejlepším," říkávala po letech, když v ní sama prodělávala léčbu Růžičková a později v ní i zesnula.

Ta si po zjištění toho, co jejímu synovi prováděla zdravotní sestra, nechala pak zavolat primářku, která se jí v podstatě vysmála do očí. "Řekla mi: Tak to dokažte, vy hvězdo. A i kdyby to byla pravda, já ji propustit nemůžu, nejsou lidi. Až mi dovedete novou, tak ji klidně vyhodím.... Jirku jsme nechali převézt do nemocnice do Slanýho. Tam se o něj skvěle starali. Dal se docela dohromady. Denně ho chodilo obracet šest hasičů a já každému z nich denně platila tisícovku. Víte, co to bylo peněz?," říkala Růžičková.

"Osud a karma ale fungují. Po letech jsme se náhodou od jedné paní z Plzně dozvěděli, že ta zdravotní sestra, co málem zabila našeho Jirku, asi rok a půl na to velmi vážně onemocněla a doslova v obrovských bolestech umírala dva měsíce. Nezabíralo ani morfium. Nikomu nic zlého nepřeju... jen, že co člověk vysílá, to se mu vrací..."

Následně se pak Jiří Růžiřka ml. po nějaké pauze doma, když se stav opět o něco zhoršil, dostal do jedné z pražských nemocnic. Kde zase po herečce a jejím manželovi chtěla jiná primářka úplatek.

"Když