V červenci oslavil Jaroslav Čejka 83. narozeniny. Několik let však žije v jednom z pražských seniorských domů. Trpí rozsáhlou formou Alzheimerovy choroby. Zatímco ještě před rokem a něco chodil, laškoval, i když už zapomínal, dnes je jen upoután na lůžko. 

"Když má někdy světlou chviličku, tak si na něco vzpomíná, ale Jaroušek už skoro nemluví a kolikrát si říkám, zda mě poznává a vnímá realitu. Je to smutný pohled. Smutnější však je, že až na výjimky se na něj všichni jeho přátelé a kolegové vykašlali. A to mnozí vědí, kde je. Možná by mu udělalo stále radost, kdyby za ním někdo přišel, ale chodím tam já, kamarádka a to je všechno," svěřil se nám jeho kamarád pan Oldřich, který o Čejku léta pečuje a chodí za ním pravidelně s tím, že Čejka většinu dne prospí.

Před mnoha lety se tehdy již nemocný mim stal obětí podvodníků a spekulantů v jiném, soukromém zařízení a jen s pomocí kamarádů se dostal do dobrého zařízení, kde je o něj skvěle postaráno.

"Chovají se k němu bezvadně, jako ostatně ke všem. Jaroušek má vše, co potřebuje. Jen ta paměť odešla. Chodit nemůže, sedět málo. Takový to byl veselý komik a člověk. Ale i dnes se dokáže přes to všechno pousmát, to máme vždy největší radost," podotkl jeho kamarád.

Osud Jaroslava Čejky je podobný mnoha těm, které měla řada umělců. V době největší slávy byli oslavováni, rozdávali autogramy, byli zváni na různé recepce a akce. Ale jakmile zestárli a onemocněli, naplnilo se rčení: Sejde s očí, sejde z mysli.