Nevhodně zvolené topivo si brzy řekne o problémy, které se projeví například zanášením kamen nebo komína, nepříjemným kouřem nebo černáním skla u kamen s prosklenými dvířky.

Mýtus o tvrdém dřevu

Stále často panuje názor, že nejlepším dřevem na topení je to tvrdé. Jistě má své nezastupitelné místo, ovšem je dobré mít po ruce i dřevo měkké, například ze smrku, borovice, jedle, lípy nebo modřínu. Měkké dřevo rychleji hoří a je ideální, když potřebujete co nejdříve vyhřát místnosti, například po příjezdu na chalupu nebo po delším návratu domů. Teprve až se oheň důkladně rozhoří, můžete postupně přidávat tvrdé dřevo, které déle hoří.

Pokud nepotřebujete zatopit rychle, můžete hned přiložit tvrdá dřeva jako dub či buk. Ta se postarají o stabilní a dlouhotrvající žár, čili nebudete muset přikládat tak často a spotřebujete o dost méně paliva. Důležité také je, aby bylo jakékoliv dřevo určené k topení dostatečně proschlé, a to alespoň dva roky. Mnohdy však majitelé kamen neodhadnou zásoby, a když jim dojde suché dřevo, použijí nevyschlé. Na to byste měli zapomenout a v takovém případě si sehnat dřevo patřičně suché.

Sekyrka je za dva zlatý

Na zatápění jsou potřeba třísky, jejichž zásobu byste měli mít vždy připravenou. Dobrou investicí proto bude menší lehčí sekerka, se kterou se obratně manipuluje a je na tuto práci bezpečnější než sekery velké. Ty jsou zase nutností pro samotné štípání polen. Pokud máte velkou spotřebu dřeva a sami si je štípáte, bude i velká sekera vítaným pomocníkem. Před koupí si ji řádně potěžkejte a vyzkoušejte, jak dobře vám padne do ruky. Tyto sekery musejí mít štípací klín, který výrobci řeší podle svého. Někteří nabízejí rozšíření po celé ploše, jiní tvarují jen jeden nebo dva profily směrem k topůrku. Dobrý prodejce by vám taky měl umožnit vyzkoušet si sekeru přímo v akci.

Ulehčete si práci

Kdo potřebuje velké množství dřeva, měl by uvažovat o pořízení štípače. Technika vám ušetří mnoho sil a času. Štípač si rozhodně nevybírejte jen podle ceny, ale také podle dalších parametrů a samotného mechanismu štípání. V zásadě se rozdělují na vertikální a horizontální. Ty první budou přínosnější pro majitele krbových kamen, kteří nespotřebují tolik dřeva. Vertikální štípače mají klín, který se pohybuje ve štípacím kanálu nahoru a dolů. Naštípané kusy zůstávají blízko sebe nebo dokonce ve štípacím kanálu, což usnadňuje štípání polen na více kusů. Čtěte také: Hledači kovů objevili na Rakovnicku vzácné šperky nevyčíslitelné hodnoty. Pocházejí ze stěhování národů.

Horizontálka pro lepší manipulaci

Pro štípání velkých objemů dřeva se bude hodit spíše horizontální štípačka, která posouvá polena tlakovou deskou proti ostří. Manipulace se dřevem je také o něco jednodušší. Rozhodně se vám bude také lépe manipulovat s těžšími kusy, které budete zvedat ze země a umisťovat do stroje. Než se rozhodnete pro jeden nebo druhý model, určitě se podívejte na videa, jak se s nimi pracuje, abyste si udělali představu, který způsob by vám mohl více vyhovovat.

Zdroj: ThePowerSite, Ecohome.