Dohoda, jejíž návrh v červnu ratifikovalo 192 členských států OSN, na celkem 34 stranách vytyčuje 23 cílů a cesty, jak jich dosáhnout. Všechny se týkají mezinárodní migrace, respektive toho, jak ji řešit a předcházet jí.

„Chceme pomáhat, ale migrace nemůže být lidským právem. To je neslučitelné s naší migrační politikou, ohrožuje to naši suverenitu a stírá to rozdíly mezi legální a nelegální migrací. Proto jsem proti tomuto paktu,“ řekl Babiš Právu.

Podle něj je právo na migraci nepřijatelné. „Pak by se do Evropy klidně mohla nastěhovat miliarda lidí. Pakt sice lidem dává obecné právo na migraci, už ale neřeší, jestli pak migranti budou u nás mít právo pracovat, chodit do školy nebo pobírat sociální dávky.“

Český premiér není jediný, komu se dohoda nezamlouvá. Měsíc před konečnou ratifikací v Marrákeši odvolalo svůj souhlas Rakousko, už dříve se odmítly připojit Spojené státy a Maďarsko. Negativně se k paktu staví i Polsko. Předseda vlády Mateusz Morawiecki v pátek novinářům sdělil, že je velmi pravděpodobné, že Polsko součástí paktu nebude.

Tuzemští politici nejsou v pohledu na dohodu jednotní. Například ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček z ČSSD v pátek prohlásil, že Babišovo vyjádření považuje za osobní názor, ale dodal, že některé pasáže jsou „nešťastné“. „Proto vnímáme připojení ČR za současné situace ke kompaktu v této situaci jako spíše kontraproduktivní.“

Ministr vnitra Jan Hamáček ještě v září, kdy vedl i ministerstvo zahraničí, v Poslanecké sněmovně řekl, že Česká republika při tvorbě dokumentu byla a usilovala o to, aby odrážel už existující závazky v oblasti migrace a azylu a nepřinášel pro Česko žádné nové nároky.

„Proti nelegální migraci už bojujeme, na to nepotřebujeme nějaký globální pakt,“ je nicméně přesvědčen Andrej Babiš.

„Světové výdaje na zbrojení jsou 1739 miliard dolarů ročně, to je přes 39 bilionů korun, tedy asi 30krát víc, než je rozpočet ČR. Kdyby se tolik nezbrojilo a část peněz se vydala na boj proti chudobě, pak by nebyly tendence se stěhovat do Evropy a Spojených států, které teď brání svoji hranici armádou,“ míní.

„OSN má lidem pomáhat tam, kde se narodili, kde žijí a kde mají své vazby. Vyrostli v nějaké kultuře a podle mého názoru není možné to násilně měnit.“