Ceny v tuzemském průmyslu rostly v dubnu nejrychlejším meziročním tempem od roku 2011. Ceny výrobců v zemědělství zase poskočily nejvýrazněji od roku 2017. Na několikaletém maximu se ocitly také ceny stavební produkce. Česko tedy v oblasti výroby zažívá růstový cenový tlak, jaký dlouho nepamatuje.

Tento růst má dvě hlavní příčiny. Tou první je růst cen energií, zejména elektřiny, na světových trzích. Druhou je pak již delší dobu napjatá situace na českém trhu práce, který způsobuje silný tlak na růst mezd.

Rapidně rostoucí mzdy se pak odrážejí ve zdražování výroby, ať už v průmyslu, zemědělství či stavebnictví. Cenový tlak ještě umocňuje obecnější kapacitní omezení, jemuž česká ekonomika čelí a který je patrný právě třeba v oblasti stavebnictví. Ve stavebnictví se nedostává nejen vhodné pracovní síly, ale sektor je jako celek ochromený po řadě hubenějších pokrizových let.

Podle ekonoma Lukáše Kovandy se silné inflační tlaky v oblasti tuzemské výroby přenesou do spotřebitelských cen, byť je otázka, do jaké míry. Při zlepšení mezinárodní ekonomické situace lze očekávat spíše silnější přenos do spotřebitelských cen, což by pro Českou národní banku byl impuls, aby letos ještě jednou zvýšila svoji základní úrokovou sazbu.

Při špatných nebo dále se horšících podmínkách v mezinárodní ekonomice lze čekat slabší přenos do spotřebitelských cen a Česká národní banka v takovém případě již po zbytek letošního roku ponechá svoji základní sazbu na stávající úrovni dvou procent.