Výbuch negativních emocí je pro okolí velmi nepříjemný. Když na nás někdo křičí, nejčastěji začneme taky řvát, jindy se rozbrečíme, nebo se snažíme za každou cenu obhájit. Jenže ani jedna z těchto reakcí není prý úplně ideální a vzteklouna jen ještě více popudí.

Pokud máte ve svém okolí křiklouna, měli byste se pokusit použít některou z asertivních technik, radí psychologové. Jenže zároveň jedním dechem dodávají, že výsledek je hodně nejistý. Tyto techniky bohužel nefungují na každého, obzvláště pak ne na notoricky uřvané agresory. Ale za pokus to stojí.

Proč lidé křičí

Důvodů, proč někteří lidé často křičí, je hned několik. Vždy v tom hrají hlavní roli emoce a vždy to naznačuje nějaký vnitřní problém vzteklouna.

Strach

Strach může mít více podob. Někdy lidé začnou prudce zvyšovat hlas po prožitém strachu, například o dítě, které málem přejede na silnici auto. To se ještě dá pochopit. Pak je ale i druhý případ - násilníci totiž mívají velmi citlivou psychiku, kterou se před okolím snaží za každou cenu chránit. Jakmile dostanou strach, že je jejich psychika ohrožena, spustí řev.

Nevyrovnanost

Velká část vzteklounů křičí proto, že se nedokáže vyrovnat s nějakou složitou situací. Křik je pro ně v tu chvíli nástrojem, jak se s tím vyrovnat. Měli by si ale uvědomit, že tato cesta nikam velice nevede. Své emoce by se měl křikloun naučit korigovat vhodnějším způsobem.

Bezmoc

Někdy se zase lidé uchylují ke křiku ve chvíli, kdy se cítí naprosto bezradní. Ocitli se v situaci, ze které nevidí absolutně žádné východisko. Bezmoc pak v některých typech lidí vyvolá zoufalství, které se dotyčný snaží ze sebe doslova vykřičet. Podobné je to také ve chvíli, kdy se vztekloun dostane do fáze, kdy má pocit naprosté ztráty kontroly nad konkrétní situací. I to je totiž určitá forma bezmoci.

Pocit ignorace

Hodně lidí začne zvyšovat hlas jen proto, že má dojem, že ho druhý člověk neposlouchá. Je to častý případ například rodičů, kteří dětem neustále něco opakují a po chvíli získají dojem, že je dítě vlastně zcela ignoruje. Křikem se pak snaží svá slova zdůraznit a přimět druhé jim naslouchat.

Špatný vzor

Bohužel, příklady táhnou a platí to i u vzteklounů. Pokud vyrůstali v rodině, kde se běžně řvalo, reálně hrozí, že si tento vzorec chování přenesou i do dospělosti. Mají zafixované, že je to běžné a normální. Jde ale o zásadní selhání rodičů, kteří své potomky nenaučili, že konflikty a složité životní situace se dají zvládat i jinak. 

Agresivita

Lidé s agresivními sklony mají tendenci nejen křičet, ale mnohdy se uchylují i k fyzickému násilí. Od takových osob raději rychle pryč. A hlavně, nikdy na ně nereagujte agresivně, protože to na ně působí jako červený hadr na býka.

Jak na křiklouny reagovat

Lidé, kteří na někoho neustále křičí, jsou v podstatě emoční tyrani, kteří se snaží druhého zastrašit. Vůbec nejhorší reakcí je, když výbuch emocí vzteklounovi opětujete. Jen to celou situaci vyhrotí. Stejně tak se vyvarujte  toho, že začnete křiklouna během konfliktu kritizovat, ani to totiž nikam nevede. Psychologové radí naučit se raději některou z následujících metod:

Zachovejte klid

Uvědomte si, že řev, který se vám snese na hlavu, nemá ve skutečnosti s vámi nic společného, jde jen o problém křiklouna. Zachovejte proto chladnou hlavu. V klidu si vyslechněte, co dotyčného trápí, a problém začněte řešit až v momentě, kdy se vztekloun uklidní. Možná zjistíte, že na jeho výtkách vůči vám je něco pravdy. Klidně uznejte, že má v něčem pravdu, rozzlobeného člověka to obvykle překvapí a zklidní.

Buďte rozvážní

Křik si nemusíte nechat líbit a není od věci to dotyčnému dát jasně najevo. Ovšem nekřičte na něj, nekritizujte ho ani neurážejte, to jen přileje olej do ohně. Klidně, zdvořile, ale důrazně dotyčného upozorněte na to, že jeho řvaní nehodláte snášet. Snažte se  naučit techniky sebeovládání, abyste se vzteklounem nenechali strhnout.

Mějte nadhled

Někdy křik čekáte, jindy vás zaskočí. Každopádně se vždy pokuste udělat pomyslný krok vzad a na celou situaci se podívejte s nadhledem. Oprostěte se od veškerých emocí a pokuste se danou situaci vyhodnotit. Možná zjistíte, že bude lepší chvíli počkat a nechat křiklouna vyvztekat, možná si ale uvědomíte, že toto nemáte zapotřebí a odejdete.

Taktika přestávky

V některých případech může pomoci pauza. Když přestanete křik zvládat, jednoduše protějšku řekněte, že potřebujete přestávku, abyste si mohli vše promyslet a uklidnit se. Jak dlouho bude pauza trvat, záleží na vás a také na situaci. Pokud jde například o nadřízeného, odejděte pryč třeba na pár minut. Pokud to ale situace dovolí, vemte si čas i klidně den či týden. S chladnou hlavou budete vše řešit mnohem lépe. Dále čtěte: Jak se v partnerském vztahu vyhnout hádkám kvůli penězům?