Žádný jiný český interpret neměl tolik titulních stran novin a časopisů, jako právě Iveta, která se už za života stala legendou. Za necelé půlstoletí svého života

Na jaře 2019 to bude již pět let, co se rozhodla pro dobrovolný odchod z tohoto světa. Výpravná celobarevná kniha Má dcera IVETA, kterou vydává nakladatelství MV knihy ve spolupráci se společností Borský gastro, přináší na 600 stranách tisíc mnohdy raritních a dosud nezveřejněných fotografií, životní příběh slavné a charismatické zpěvačky, ale i unikátní zpověď nejbližší kamarádky z posledních let Ivetina života Bohunky Vojtěchové, o které veřejnost dosud nevěděla a především obsáhlý, velmi otevřený rozhovor s Ivetinou maminkou Svatavou. Přestože paní Svatava Bartošová s novináři nekomunikuje, s blížícími se osmdesátinami udělala výjimku a zrekapitulovala nejen svůj život, ale i život své milované dcery Ivety Bartošové…

„S Ivetinou maminkou, paní Svatavou Bartošovou, jsem se poprvé setkal v červnu 2017, když jsem byl na Valašsku, abych jí řekl, že bych s ní chtěl napsat knížku o Ivetě. Moc se jí do toho nechtělo, aby zbytečně nedrásala pořád ještě čerstvé rány. Nakonec si vzala čas na rozmyšlenou. Celý rok jsem jí volával a občas se za ní i zastavil, než jsme si sedli a ona začala vzpomínat. Knížka Má dcera IVETAvychází nejen k pátému výročí Ivetina odchodu z tohoto světa, ale i k osmdesátinám její maminky. Obě tato výročí připadají na duben 2019,“ řekl jeden z autorů knihy Miroslav Graclík.

Ukázka z knihy Má dcera IVETA – z rozhovoru se Svatavou Bartošovou:

Jak probíhal porod?

„Na Zelený čtvrtek před Velikonocemi jsem dávala večer spát syna a najednou mi odešla voda. Přitom druhý den, tedy na Velký pátek, jsem měla jít k doktorovi na kontrolu. Manžel byl v práci v Kopřivnici, protože měl odpolední směnu. Auto jsme neměli, tak jsem si nachystala věci do porodnice a počkala do jedenácti hodin v noci než přijel manžel na motorce, kterou jsme měli, domů. Když viděl, co se stalo, sedl na motorku a zajel do města pro sanitku, která pro mě přijela a odvezla mě do nemocnice. O půlnoci jsem byla v porodnici a bylo mi dobře, ulevilo se mi. Dali mě na pokoj, dokonce jsem i usnula, ale ve dvě hodiny v noci to přišlo. Na Velký pátek v 5.30 hodin se narodila Ivanka a v 5.45 hodin přišla na svět Ivetka. Rodila jsem asi čtyři hodiny. Syn byl doma s otcem, a než jsem přijela z porodnice domů, hlídal ho manžel, a když byl v práci tak babička, manželova matka, protože jsme bydleli u manželových rodičů.“ 

V knížce Neměla jsem se narodit Iveta tvrdí, že Ivana měla pořád navrch a že mohla všechno, zatímco ona si musela všechno oddřít…

„Není to pravda. Nevím, kde na to Ivetka přišla. Iva byla živější a Ivetka zase taková hodná. Měly úplně rozdílné povahy. Vzpomínám si, že Iva vždycky Ivetku chránila, jak ve školce nebo kousek od nás v malotřídce, do které chodily čtyři roky, tak i doma. Bránila ji a nikdy jí nenechala ublížit, z Ivy měli strach i kluci.

Jednou mi Ivetku přinesli ze školky s rozbitou hlavou. Spadla na procházce na kámen a museli jsme jet do Nového Jičína k doktorovi, aby jí to ve vlasech zašil. Když padala, tak přímo hlavou na zem, zatímco Iva vždycky hlavu zvedla a neťukla se do ní. Iva byla taková tvrdší a pevnější, zatímco Ivetka byla baculatější a křehčí. Doma měly u stolu na židli polštářek, aby byly vyšší a mohly se najíst a když si Ivetka sedla ke stolu, v momentě spadla na zem, a vždycky na hlavu. Furt jsme ji museli hlídat.

Později, když chodily od páté třídy do školy, která byla ve městě, tedy ve Frenštátě, tak zase všechno vyřizovala Iveta a Iva jí poslouchala a měla ze všeho strach. Najednou se to zvrtlo a otočilo. Byly zvláštní, ale vím, že Iva Ivetku chránila, protože byla slabší a neuměla se tak bránit. Lumír měl doma s nimi tři světy, protože na něj byly dvě a provokovaly ho.“

Zlepšil se vztah Ivany s Ivetou, když přestala zpívat a odstěhovala se do Švýcarska?

„Ony se už potom vůbec nestýkaly.“

Proč nebyla Ivana na Ivetině první veselce s Jiřím Pomejem, na které jste byla vy i se synem Lumírem a jeho rodinou?

„Nechtěla a ani nevím, jestli ji Iveta pozvala. Já už jsem pak jejich spory neřešila, už mi to bylo úplně jedno.“