"Vařím s láskou pro všechny, které mám ráda. Miluji to a vždy doufám, že těm lidem udělám radost. Syn Vladimír má nejraději krevety flambované na whisky. Vařím samozřejmě francouzskou kuchyni, ale také italskou a japonskou. Českou kuchyni vařím také a umím hlavně svíčkovou a guláš."

Chantal vaření baví, ale co propojení chutí světových kuchyní? Zkoušela už takto experimentovat? "Když vařím italskou kuchyni, tak ji nemohu kombinovat s francouzskou nebo českou. Co však může být, je improvizace. V jednom receptu si můžeme hrát s chutěmi a nemusíme ho přesně dodržet. Když právě doma nemám konkrétní sýr, nahradím ho jiným. Takový postup při práci v kuchyni je pro mě zásadní a naučila mě ho moje maminka. Vzpomínám si, hlavně v době totality, bylo často umění realizovat určité recepty, ale improvizace mi v kuchyni hodně pomohla."

Stolování je pro Chantal tradice, která se má pěstovat. "Moment u stolu by lidé měli brát jako chvíle komunikace. Měli by být v tu chvíli šťastní, cítit se dobře, protože když se cítíme dobře uvnitř, cítíme se dobře i navenek. Jídlo ovlivňuje naši spokojenost. Je to styl života. Když jíme rychle, nevnímáme chuť ani radost a jen se rychle krmíme. Za prvé to není zdravé a především nám utečou krásné okamžiky".

Zajímali jsme se, zda si půvabná herečka potrpí na kvantitě nebo kvalitě. Odpověď byla okamžitá. "Na kvalitě, to je samozřejmost! Je lepší málo a kvalitní než hodně a nezdravé."