To téma už je opravdu hodně obehraná písnička, ale denně rezonuje našimi médii i naší společností. Uprchlická krize.

Prakticky všechna média se vzácně shodují, že se jedná o závažný problém. Současně se shodují na tom, že evropští politici a představitelé Evropské unie nejsou schopni již téměř dva roky najít účinné řešení. Zatím „nejlepší“ co vymysleli, mimo povinných kvót, je zaplatit Turecku miliardy eur, aby příval migrantů zbrzdilo. Že to není ideální řešení je zřejmé z postupného nárůstu Erdoganova vydírání ve věci vízové politiky.

Přitom je účinné, nebo alespoň velmi účinné řešení známé již od roku 2013. Uplatňují jej australští politici, kde přijali velmi restriktivní azylové zákony a zároveň velmi zdatně prezentují tuto svou tvrdou azylovou politiku v zahraničí. Nejnovějším počinem australské vlády je video, které bylo natočeno z podnětu australského ministerstva pro imigraci a ochranu hranic. Video s názvem "The Journey" (Cesta) varuje potenciální migranty ve třetích zemích, že je naprosto zbytečné platit pašerákům a riskovat nebezpečnou cestu k našim protinožcům, aby se potom setkali s tvrdou migrační politikou vlády, která jim nepovolí požádat o azyl. Za natočení filmu vydalo ministerstvo přibližně 80 milionů korun a dalších přibližně 28 milionů vydala na jeho propagaci v zahraničí. Proti "tureckému" řešení tedy pakatel. Video, které je v několika jazykových verzích, včetně paštunštiny, arabštiny a perštiny bylo již uvedeno v Iráku, Pákistánu a Íránu. Video je podle ministerstva páteřní součástí australské protiimigrační a protipašerácké strategie, má oslovit až 50 milionů migrantů a podle mluvčího ministerstva je skutečně oslovuje. „Máme i zpětnou vazbu od diváků a ta je pozitivní," doplnil mluvčí.

Je pochopitelně jasné, že žádný podobný film nedokáže vyřešit migrační krizi v celém rozsahu, ale přičteme-li k tomu australskou vládou nekompromisně uplatňovaná restriktivní protiimigrační opatření, pak je toto opatření rozhodně účinnější a výrazně levnější, než naházet miliardy eur do Turecka.

Je to prostě o lidech. Jestliže dokáže předseda australské vlády veřejně vyhlásit, že „… přizpůsobit se musí přistěhovalci a nikoli Australané. Hovoříme převážně anglicky, a nikoli španělsky, libanonsky, arabsky, čínsky nebo nějak jinak. Pokud se tedy chcete stát součástí naší společnosti, naučte se jazyk. A pokud vás obtěžuje náš Bůh, navrhuji, abyste uvažovali o jiné části světa jako o svém domově. Toto je naše země a náš způsob života. Nenutili jsme vás, abyste sem přišli. To vy jste požádali, zda byste zde nemohli žít. Pokud vám nevyhovuje náš způsob života a naše křesťanská víra, pak můžete využít naše práva a svobody. Právo svobodně odejít“!

Jak říkáme.

Jak je vidět, tak na druhém konci světa si to o australském premiérovi nikdo nemyslí. Dělá jen svou práci. Chrání svoji zemi a její občany, což je nejenom jeho nezadatelné právo, ale vlastně i povinnost.