Ministři zemí skupiny G7 se na svém londýnském jednání blíží k přelomové dohodě. Již včera se rámcově dohodli, že podpoří zavedení minimální podnikové daně ve výší minimálně patnácti procent. Toto ujednání představuje základ pro širší mezinárodní dohodu, která by ukončila po několik desetiletí trvající „závod ke dnu“, kdy se jednotlivé země předhánějí v postupném snižování podnikové daně. Činí tak proto, aby na své území přilákaly nadnárodní firmy a investory.

Součástí dohody má být i cesta k nové podobě zdanění velkých technologických firem, která by zajistila, že více daní budou odvádět v místech, kde své tržby vytváří, nikoli v místech, kde formálně sídlí, tedy leckdy v daňových rájích.

Země OECD v současné době diskutují podobu nové mezinárodní podnikové daně, která by stavěla na dodatečném inkasu takzvaného daňového deficitu. To znamená, že pokud by se mezinárodní společenství nakonec opravdu shodlo na patnáctiprocentní sazbě, na níž se rámcově dohodly země G7, budou moci jednotlivé signatářské země vybírat daň nad rámec této sazby. Takže pokud například německá firma čelí v Singapuru efektivní daňové sazbě deseti procent ze svého zisku, jejž tam realizuje, Německo bude moci uvalit dodatečnou pětiprocentní daň na tento zisk tak, aby výsledná efektivní sazba představovala dojednaných patnáct procent. Oněch pět procent představuje právě zmíněný daňový deficit.

Studie EU Tax Observatory vypočítává, že EU by zavedením patnáctiprocentní sazby podnikové daně získala navíc 48 miliard eur. Česká republika by dodatečně získala 76 milionů eur neboli necelé dvě miliardy korun. Schillerová kývla na plán záchrany rozvrácené italské ekonomiky. Zaplatí to čeští občané.