V českých lesích lze najít přibližně deset tisíc druhů hub a z toho je přibližně 400 druhů více či méně jedovatých. Některé jsou dokonce tak jedovaté, že mohou způsobit úmrtí, nebo v lepším případě trvalé poškození.

Pavučinec plyšový

Bezesporu nejjedovatější houbou u nás je pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus). Zákeřnost této nepříliš nápadné houby spočívá především v tom, že otrava je v prvních dnech téměř bez příznaků. První příznaky se dostaví obvykle v rozmezí 2–21 dní po požití. Účinnou látkou, která je příčinou otravy, je pyridinový alkaloid – orellanin. Díky této dlouhé bezpříznakové době se ve většině případů otrava nespojuje s požitím pavučince a pravou příčinu se nepodaří odhalit.

Prvotními projevy otravy bývají silné poruchy trávení v podobě průjmů a zvracení, které se však v některých případech nemusejí dostavit, zejména pak pokud byla houba konzumována v malých dávkách. V pokročilém stadiu otravy se dostaví nejprve častá potřeba močení, která později přejde naopak v nedostatečnou schopnost vyměšování, protože těžko odbouratelný toxin způsobuje totální destrukci ledvin, která bez včasného zásahu lékařů může vést k jejich naprosté dysfunkci. Poškození se ve většině případů nevyhnou ani játra. Postižený člověk většinou bojuje týdny až měsíce se smrtí a v případě zotavení má trvale poškozené právě tyto orgány s vidinou pravidelné dialýzy nebo transplantace.

Nejznámější otravou v Evropě je případ z roku 1952, kdy se v Polsku otrávilo 102 osob, z nichž 11 otravě podlehlo. U nás je známý případ, kdy dvouleté děvče opakovaně jedlo polévku z pavučince a otravě podlehlo. Pavučinec plyšový se však u nás vyskytuje velice vzácně, a proto nepatří mezi houby, které mají na svědomí nejvíce úmrtí.

Muchomůrka zelená

Mezi nejčastější příčiny úmrtí otravou houbami u nás patří muchomůrka zelená (Amanita phalloides), která je rovněž považována za nejnebezpečnější houbu na evropském kontinentu. Je sice o něco méně zákeřná a destruktivní než pavučinec plyšový, ale její výskyt je mnohonásobně hojnější.

Za otravu jsou zodpovědné amatoxiny, které jsou trávicím traktem rychle vstřebány do krve, nejpozději v rozmezí 8–12 hodin po požití, kdy se rovněž objevují prvotní příznaky v podobě nevolností. Během dalších 48 hodin následují silné průjmy a zvracení a již v tomto stadiu mohou někteří slabší jedinci (zejména starší lidé) otravě podlehnout vlivem dehydratace. Následně tyto projevy ve většině případů ustoupí a postižený se může cítit mnohem lépe, avšak právě v této fázi se dokončuje fatální poškození jater a člověk, který nevyhledá lékařskou pomoc, během jednoho týdne umírá na selhání jater, nebo otok mozku.

Muchomůrka bývá zaměňována například za bedlu, žampiony, růžovku či jedlou holubinku nazelenalou. V případě otravy muchomůrkou zelenou postihne smrt až 40 % případů.

Muchomůrka jízlivá

Další z řady velice nebezpečných hub je muchomůrka jízlivá (Amanita virosa), která bývá často zaměněna se žampiony, bedlami a pečárkami. Její zákeřnost spočívá ve velmi snadné záměně za žampion, oproti muchomůrce zelené, která nemá až tolik podobný druh. Průběh otravy je však naprosto stejný a je způsobena stejnými toxiny. Její výskyt je ale méně častý, a proto nepatří rozhodně mezi houby s největším počtem úmrtí.

Muchomůrka tygrovaná

První příznaky otravy muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina) se projevují časně, dokonce již 30 minut po požití. Otrava má velice těžký průběh, při kterém se dostavuje blouznění, které pro okolí může být podobné alkoholové opilosti. Bez včasného léčení v nemocnici může u postiženého nastat smrt, zejména u osob s poruchami oběhové soustavy a srdce. U nás roste místy velmi hojně a často bývá zaměňována za jedlou a velice chutnou muchomůrku růžovku neboli masáka.

Vyhněte se zbytečné otravě a naučte se spolehlivě rozeznat růžovku od tygrovky. Růžovka na kmíně je hotová delikatesa. Nesmíte si ji ale splést s muchomůrkou tygrovanou. 

Z lesa v těchto dnech ale nosíme nádherné jedlé úlovky a dostáváme se tím pádem i k otázce, jak uchovat houby pro další použití. Psali jsme také: Podzimní dekorace nemusí být jen z dýní. Zkuste si ji vytvořit z mechu, kapradí nebo hub.